Podle jeho sponzorů je zákon "odpovědí na potřeby Polska pro vývoj nových prvků systému pro prevenci a boj proti sexuálně motivovaným trestným činům, a to zejména trestným činům spáchaným na dětech a mládeži."

Návrh zákona navrhuje mimo jiné vytvořit registr pachatelů sexuálně motivovaného trestného činu, který by obsahoval dvě samostatné databáze: jednu s omezeným přístupem a jednu pro veřejnost.

První z nich by byl přístupný v souladu s legislativními pravomocemi, pro státní a místní správu, jakož i střediska výchovné péče a organizátory volnočasových aktivit pro děti a mládež.

Druhý registr by byl veřejný. Obsahoval by záznamy o těch pachatelích, kteří byli odsouzeni za násilné znásilnění dětí mladších než 15 let a opakujících zločincech.

'Neefektivní'

Helsinská nadace pro lidská práva tvrdí, že "veřejný registr není účinným nástrojem proti riziku sexuálních trestných činů." HFHR není proti zavedení mechanismu, který by registroval sexuálními delikventy v polském právu.

"Jsme přesvědčeni, že přístup do této databáze by měl být omezeno na úzkou skupinu uživatelů," říká tajemník představenstva HFHR, Piotr Kładoczny.

Podle názoru nadace, by mělo být od myšlenky veřejného registru sexuálních delikventů upuštěno.

"Veřejně přístupný registr není účinným opatřením pro snížení rizika sexuálního zločinu a jeho zavedení by mělo za následek zbytečný sociální problém, stejně jako by vedlo k řadě negativních důsledků pro rodiny pachatelů sexuálních trestných činů," říká Kładoczny.

Snižuje šanci na nápravu

Další instituce, Polská sexuologická asociace (PTS), také vyjádřila svůj protest proti veřejnému registru sexuálních delikventů.

Ve svém prohlášení PTS zdůraznila, že kromě jiných problémů, by existence takového registru omezila příležitosti pro vedení léčby u pachatelů sexuálních trestných činů, neboť znemožňuje jejich návrat do společnosti.