Polarizovaná debata o sexuálním průmyslu rozděluje Evropu. Jedna sada radikálních feministek a jejich spojenci tvrdí, že prostituce je sama o sobě formou sexuálního zneužívání, že prostitutky jsou oběťmi násilí, a že jejich klienti jsou vykořisťovatelé, kteří by měli být zákonem trestáni. Často zdůrazňují švédský model - trestání klientů prostitutek - jako nejlepší vzor praxe pro ostatní země; a opravdu, švédský model získává na popularitě mezi politiky jak z konzervativních tak i z liberálních stran.
Druhá skupina feministek a jejich spojenci, většina z nich jsou sami sexuální pracovníci, definují sexuální práci jako konsensuální výměnu sexuálních služeb mezi dvěma dospělými za materiální odměnu, podnikání velmi odlišné od obchodování s lidmi (trestný čin, který je postihován mezinárodními úmluvami). Tato druhá skupina tvrdí, že sexuální pracovnice nejsou oběti, které potřebují být zachráněny, a že zákony, které kriminalizují stranu poptávky nebo nabídky prostituce skutečně mohou mít za následek poškození právě těch, které by měly chránit. Proto odmítají švédský model, ve prospěch právních předpisů Nového Zélandu přijatých v roce 2003, dekriminalizace jak na straně poptávky, tak i nabídky prostituce.
Video-tým Drugreporter je cestoval letos v březnu do Aucklandu na Novém Zélandu na konferenci. Když jsme tam byli, navštívili jsme sídlo Kolektivu prostitutek Nový Zéland, organizace, která podporuje práva sexuálních pracovníků a pracovnic a vzdellává je k minimalizaci rizik jejich práce. Prosím, sledujte naše video a dozvíte se, jak nejvíce postižení lidé - samotní sexuální pracovníci - vnímají dopad zákona z roku 2003 o sexuálním průmyslu! Věříme, že další země se mohou poučit z jejich zkušeností.
Text: Péter Sárosi
Video: István Gábor Takács a Péter Sárosi