Případ se týká událostí, které se odehrály v letech 2005 a 2008. V tomto období pět soudců a pět asistentů soudců (asesorzy sądowi) získalo schválení pro jmenování do soudcovské funkce z polské Národní rady pro soudnictví. V souladu s článkem 55 (1) zákona o soudech (což odpovídá článku 179 polské ústavy), jsou soudci obecných soudů jmenováni do soudních funkcí prezidentem z podnětu Národní rady pro soudnictví.
Prezident odmítl soudcům přidělit křeslo
Navzdory zákonu o soudech, kancléř polského prezidenta oznámil, že prezident Lech Kaczyński se rozhodl nejmenovat žadatele do soudních kanceláří, toto rozhodnutí oznámil jeho úřad v roce 2007.
Soudci, kterých žádosti byly odmítnuty, podali své stížnosti k provinčnímu správnímu soudu. Argumentovali tím, že prezident je vinen z nečinnosti v postavení orgánu veřejné správy. Soud tyto stížnosti zamítl, a prohlásil, že není příslušný k rozhodnutí ve věci, neboť prezident při provádění soudního jmenování nepůsobí jako orgán veřejné správy.
Řízení před Nejvyšším správním soudem bylo po podání stížnosti k Ústavnímu soudu přerušeno. Soudci argumentovali, že článek 55 (1) zákona o soudech neodpovídal principu demokratického státu, kde vládne zákon a právo rovného přístupu k veřejným službám.
Soudy nejednají za soudce
Čtyři roky uplynuly před Ústavním soudem, bez aktivity, než se soud rozhodl přerušit řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí Ústavní soud poznamenal, že stěžovatelé nevyčerpali všechny dostupné zákonné možnosti, jelikož jejich případy nebyly s konečnou platností řešeny před Nejvyšším správním soudem.
Nakonec, v říjnu 2012, Nejvyšší správní soud stížnosti zamítl. Zdůraznil mimo jiné, že by šlo věc uzavřít s tím, že na základě zákonné role prezidenta, jmenování soudních úředníků nespadá do výkonu administrativních povinností prezidenta.
V únoru 2013 čtyři soudci, kterých jmenování do úřadu bylo odmítnuto, předložily své stížnosti k Ústavnímu soudu. Soud odmítl projednat jejich případy, s odvoláním na to, že mimo jiné, i zrušení ustanovení napadených stěžovateli by nevyústilo ve změnu jejich situace.
Soudy se vyhýbají svým povinnostem
"Případ nejmenovaných soudců je frustrující nejenom vzhledem k situaci žadatelů, ale také kvůli tomu, že polské soudy se vyhýbají své povinnosti vydat konkrétní rozhodnutí v této věci," řekl Adam Bodnar, viceprezident Helsinské nadace pro lidská práva.
"V tomto případě bylo zapojeno mnoho právníků, a jednali pro bono," říká pan Bodnar. Ve svých případech před Ústavním soudem a správními soudy byli žalobci zastoupeni advokáty Marcinem Ciemińskim a Pawełem Pogorzelskim, z advokátní kanceláře Clifford Chance a Agnieszkou Wardak a právním poradcem Patrickem Radzimierskim, z advokátní kanceláře Dentons.
Žalobci předložili stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva. Uvedli, mimo jiné, že ani správní soudy, ani Ústavní soud nerozhodli o věci samé, a nezkoumali zákonnost odmítnutí prezidenta jmenovat uchazeče do soudních úřadů, čímž bylo porušeno jejich právo na řádný a spravedlivý proces.
Podle názoru stěžovatelů, porušilo Polsko článek 13 Úmluvy prostřednictvím nezajištění odvolacích prostředků. Kromě toho žalobci tvrdí, že byli diskriminováni tím, že s nimi nebylo jednáno tak, jak u jiných soudních kandidátů, kteří splnili stejná kritéria.