Centrum pro Vyrovnávání se s minulostí - Documenta reaguje na rozsudek ve věci Radovana Karadžiče.
Po pěti letech pokusů a 18 měsících posuzování důkazů o vině či nevině obžalovaného, soudní komora Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii (ICTY) vynesla verdikt první instance v případě Radovana Karadžiče, válečného prezidenta bosenskými Srby ovládáné "Srbské republiky" (Republika Srpska).
Karadžić byl shledán vinným a odsouzen k trestu 40 let vězení.
Vzhledem k trestům již uloženým ICTY v jiných případech trestných činů spáchaných v Sarajevu, Prijedoru a Srebrenici - a vzhledem k politické odpovědnosti Karadžiće - oběti očekávaly, že ho soudní komora odsoudí k doživotí ve vězení.
Tento trest by byl důležitým faktorem pro budování důvěry pouze v případě, že by politici potvrdili utrpení obětí, ale i spolky bývalých jugoslávských zemí, včetně volených představitelů Republiky Srbské v Bosně a Hercegovině.
Ty by měly - místo zcela nevhodného pojmenování univerzitního kampusu po odsouzeném válečném zločinci - dělat všechno pro kompenzaci rodin obětí.
Zločiny proti lidskosti
Karadžić byl odsouzen na základě individuální trestní odpovědnosti, v rámci čtyř souvisejících trestných činů, za genocidu, zločiny proti lidskosti (všechny body obžaloby) a porušení zákonů a obyčejů války (ve všech ohledech):
- Genocida proti mužů ze Srebrenice.
- Trvalé odstranění bosenských Muslimů a bosenských Chorvatů z oblastí Bosny a Hercegoviny, kterou si bosenskí srbové nárokovali přes násilné vysídlení ne-Srbů, organizace systému týrání a věznění (50 vězeňských zařízení), zabíjení v masovém měřítku, široké plenění ne-Srbského vlastnictví, využití zajatců jako lidských štítů, zničení několika mešit, náboženských zařízení a kulturních památek, důsledné uvádění nepravdivých údajů v kontextu vytváření prostředí pro systematické provádění trestných činů, kterými bylo dosaženo cíle - zastřešující společný kriminální podnik.
- Realizace kampaně ostřelování a palby proti civilnímu obyvatelstvu Sarajeva, s cílem šířit teror mezi civilním obyvatelstvem.
- Braní členů Spojených národů jako rukojmích, aby síly NATO upustily od leteckch náletů na vojenské cíle bosenských Srbů.
Soudní komora zprostila Karadžiće z obvinění z genocidy v sedmi obcích (Bratunac, Foča, Kljuc, Prijedor, Sanski Most, Vlasenica a Zvornik), ve kterých podle obžaloby úroveň zločinů nedosahovala genocidy. (Soud již dříve dospěl ke stejnému rozhodnutí v případech Stakic a Brđanin).
Radovan Karadžić, vedle Mladiče, jednal také ve spolupráci s ostatními účastníky trestního řízení, včetně: Momčilo Krajišnika, Slobodana Miloševiće, Biljan Plavšićové, Nikola Koljeviće, Mićo Stanišiće, Momcilo Mandiće, Jovica Stanišić, Franko Simatović, Željko Ražnjatović Vojislav Šešelj, Stanislav Galić a Dragomir Milošević. Primárně použil pro přímé spáchání politické a státní struktury bosenských Srbů, členy ministerstva vnitra, vojsko Republiky Srbské, Jugoslávskou lidovou armádu, jugoslávské síly, územní obranu, Srbské ministerstvo vnitra, srbské polovojenské síly a dobrovolnické jednotky ze Srbska a Bosny, stejně jako místní bosenské Srby - jak shledal Soud nade vší pochybnost.
Tento článek je prohlášením organizace Documenta.