Pan Abdu je Sudánský občan žijícíc v Sofii. V roce 2003, počas návštěvy nákupního centra, byl napaden skupinou bulharských mladíků. Jeden z útočníků jej zkopl na zem a, po dobu co do něj kopal, ho nazýval "špinavým negrem". Další na něj vytáhl nůž, ale naštěstí se panu Abdu podařilo utéct než jej stačil použít. Zakrátko poté nahlásil incident policejní hlídce, která útočníky zadržela, a důvěrně je znala z dřívějška jako příslušníky skupiny skinhed.
Poté bylo zahájeno vyšetřování. Výpověď ednoho z útočníků byla zpochybněna. Navíce, bylo provedeno lékařské vyšetření, které prokázalo, že zdroj poranění pana Abdu pochází ze zmlácení. Navzdory tomu, kancelář prokurátora odmítla zahájit trestní řízení ve věci "násilí s rasistickým podtónem," trestného činu dle bulhraského trestního zákoníku. V roce 2007 se pan Abdu odvolal proti rozhodnutí prokurátora, s odkazem na to, že svědci slyšeli hanlivé pokřiky útočníků. Jejich oblečení také neponechává žádných pochyb o jejich záměrech. (Jeden z nich měl na sobě tričko se svastikou.) Prokurátor nevyhověl.
Pan Abdu se ve své stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva dovolával porušení článku 3 (zakazujícím nelidské a ponižující zacházení) a článku 14 Úmluvy o ochraně lidských práv (zakazujícím diskriminaci), jelikož nebyla v průběhu řízení uznána rasistická povaha útoku na něj. Pan Abdu připisuje tento postup předsudkům ze strany orgánů vynucujících právo.
Soud zdůraznil, že rasová diskriminace může zahrnovat nelidské a ponižujícíh zacházení. Bez ohledu na hranici potřebnou pro stanovení porušení článku 3 Úmluvy, rasistická povaha trestného činu je vždy přitěžující okolností a musí být v průběhu vyšetřování řešena a sledována. V projednávané věci je rasistická povaha útoku mimo jakoukoli pochybnost. Útočníky policie identifikovala jako skinheads a jsou notoricky známí svými xenofobními názory. Článek 3 Úmluvy ukládá státům, aby vytvořily předpisy na ochranu lidí před nelidským a hanlivým zacházení, včetně povinnosti efektivně řídit vyšetřovací řízení, aby bylo možné útočníky potrestat. Všechna řízení týkající se rasistických motivů musí být důkladně prošetřena orgány činnými v trestním řízení. Nediferencovaný přístup k rasistickým a pravidelným útokům zakládá porušení článku 14. Ačkoliv bulharský zákon zahrnuje ustanovení o zločinech z nenávisti a poskytuje pro ně přísnější tresty, vyšetřovací orgány se tomuto případu nevěnovaly s dostatečnou péčí. Zdá se, že jejich jediným zájmem bylo zjistit, kdo začal rvačku. Soudní dvůr rozhodl, že takový postoj porušil články 3 a 14 Úmluvy.
Stejné jako bulharské právo, tak i polské právo zahrnuje trestné předpisy, které umožňují trestání nenávistných trestných činů (včetně Trestního zákoníku čl. 119 nebo čl. 257). Stojí za zmínku, že v tomto bulharském případě, nebyl problémem nedostatek právních prostředků, ale neochota orgánů vynucujících právo je uplatňovat.