Od 7-10 května se u Ženského soudu v Sarajevu shromáždilo asi 500 žen z Bosny a Hercegoviny, Kosova, Makedonie, Černé Hory, Slovinska a Srbska, aby se podělily o své osobní příběhy o tom, co se stalo během a po balkánských válkách v 90. letech, a o tom, jak toto období ovlivnilo, a stále ovlivňuje, jejich životy.
"Jsem hrdinka!" řekla jedna z mladších žen, která svědčila. Jako teenagerka přežila dlouhé období sexuálního násilí, znásilnění a mučení v jednom ze znásilňovacích táborů, více méně násilné manželství, rozvod, a pak nový začátek.
Odvaha
Nejsilnější u ženského soudu bylo, že přeživší ženy a jejich výpovědi byly v centru. Byly subjekty, převzaly moc nad prostorem a vlastními příběhy. My ostatní jsme jen poslouchali, projevovali jim naši solidaritu a tleskali za jejich odvahu.
"Nakonec jsem se musela postavit na někoho stranu. Stala jsem se součástí my a oni," řekla jedna z žen. Ale bylo tam také mnoho příběhů o odporu a lidskosti, sousedů pomáhajících si navzájem navzdory osobním rizikům, cizích pomáhajících cizím.
Poté, co každá skupina svědků promluvila, několik tzv. znalců-akademiků, aktivistů a dalších představilo své analýzy pozadí válek a událostí tohoto období, což dodalo rámec k jednotlivým příběhům.
Beztrestnost je stále velmi rozšířená
Například je zřejmé, jak se struktura pohlaví stmelila. Téměř nikdo z mužů z příběhů žen nepřežil. Děti a jejich přežití (a fyzické a duševní zdraví) se stali odpovědností žen, a to buď proto, že ženy a muži byli odděleni, nebo proto, že ženy vzaly tyto povinnosti na sebe.
Je také stále velmi rozšířená beztrestnost. Několik pachatelů, proti kterým ženy svědčily, je stále volných a prochází ulicemi jejich domovů, a někteří dokonce zastávají politické funkce.
Ženského soudu se zúčastnila Jelena Causevic a Gordan Bosanac z Centra pro mírová studia. Vyjádřili plnou podporu rozhodnutím a doporučením této instituce.