Fundamental Rights Agency (FRA) zveřejnila začátkem března souhrnnou zprávu o násilí páchaném na ženách napříč 28 členskými státy Evropské unie (EU). Podle Mortena Kjaeruma, ředitele FRA, studie ukazuje, že "násilí na ženách, a specificky násilí na základě pohlaví, které nepoměrně postihuje ženy, je rozsáhlým porušováním práv, které si EU nesmí dovolit přehlížet." FRA, se sídlem ve Vídni, byla založena v roce 2007, aby poskytovala důkazy podložené poradenství evropským institucím.
Už je to dlouhá doba, co evropské instituce a občansko-společenské organizace čekaly na rozsáhlý průzkum, který by potvrzoval to, čeho se obávaly: násilí na ženách je všude v Evropě až příliš časté. Doufejme, že studie poskytne základ pro budoucí advokační aktivity k posílení genderové rovnosti a ženských práv. Příležitostně se tomuto problému dostane celosvětové pozornosti, jako například v roce 2004, kdy Světová zdravotnická organizace vydala studii, založenou na 24 000 rozhovorech z 10 zemí, ukazující,že násilí páchané na ženách vyžaduje reakci veřejného zdraví. Další orgán Organizace spojených národů, Výbor pro odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW), také monitoruje ženská práva po celém světě. Tato zpráva FRA je první svého druhu o násilí proti ženám, vzhledem ke svému zaměření na EU, velkému vzorku, komparativní perspektivy a legitimnosti naléhat na evropské instituce a národní vlády k nápravě situace. Výsledky jsou podloženy rozhovory s 42 000 ženami, které odpovídaly na otázky o svých zkušenostech s fyzickým, sexuálním a psychickým násilím, včetně případů partnerského násilí (domácího násilí) a násilí páchaného on-line. Studie ukazuje, že jedna ze tří žen v EU si prožila fyzické a/nebo sexuální zneužívání od věku 15 let. Zkrátka a dobře to znamená, že 62 milionů žen v EU zažilo násilí. Situace je ještě více znepokojivá vzhledem k tomu, že obvykle se tento typ trestných činů děje v soukromí a zůstává neoznámen a nezjištěný úřady.
Z podrobného výzkumu vyplývá, že jedna z pěti žen (18%) zažila pronásledování, a každá druhá žena (55%) se setkala s jednou nebo více formami sexuálního obtěžování. Ke zneužívání, které ženy utrpí, dochází při všech součástech jejich života: doma, v práci, na veřejnosti nebo na internetu. Respondentky patřící mezi minoritní etnické skupiny (včetně přistěhovalkyň), ženy, které prošly změnou pohlaví, sebe-identifikované ne-heterosexuální ženy, ženy s postižením, a mladé ženy jsou vůči násilí ještě zranitelnější. Zatímco se násilí páchané na ženách šíří napříč EU, překvapivě, krajiny s dobrou pověstí pro svou rovnost pohlaví, se umístily velmi vysoko v počtu žen, která násilí nahlásily: 52% v Dánsku, 47% ve Finsku a 46% ve Švédsku. Nizozemí, Francie a Spojené království se umístila také vysoko, v průměru nad 33%. Toto však neznamená, že krajiny, které se umístily pod průměrem, jako Polsko nebo Chorvatsko, jsou míně násilné. V krajinách, kde je pro oběti fyzického a/nebo sexuálního zneužívání poskytováno více služeb a podpory, jako v severských zemích, mohou být ženy více otevřené oznamování těchto případů. Stejně důležité je ujasnit si, že fyzické a sexuální násilí nekončí aktem samotným, ale spouští dlouhodobý psychologický stres a ztrátu sebedůvěry, mezi mnoha dalšími důsledky.
I když plní důležitou roli, zprávy mohou jen velmi málo pomoci k nápravě situace. Co je důležité, je najít adekvátní způsoby k úspěšnému odstranění páchanému na ženách a dívkách. Jak je zdůrazněno ve zprávě, EU stále nemá jednotný rámec pro rozpoznání, prevenci a potrestání znásilnění. I když Rada Evropy, které jsou všechny členské státy součástí, přijala Úmluvu o prevenci a potírání násilí na ženách a domácímu násilí (lépe známou jako Istambulskou úmluvu) v roce 2011, tři roky poté pouze Rakousko, Itálie a Portugalsko ratifikovaly dohodu. Při pohledu na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (ESLP), si lze snadno všimnout, že v mnohých evropských zemích je domácí násilí často považováno za "soukromou záležitost" spíše než hrubé porušení, za které by měl příslušet trest. Kromě preventivních mechanismů, příliš často národní a místní vlády selhávají při zajišťování nejzákladnějších služeb, které by obětem měly být k dispozici: zdravotní péče, přístřešky, azylové domy, 24-hodinová telefonní linka, sociální pracovníci a podpůrné skupiny. V mnoha zemích, jak ukazuje zpráva, ženy nemají k těmto službám přístup nebo nejsou informovány o tom, že existují.
Mnohé evropské organizace přivítaly dlouho očekávanou zprávu FRA. Volají po společné evropské strategii a akčním plánu k ukončení násilí páchaného na ženách, rychlé ratifikaci Istambulské úmluvy všemi státy EU, speciálních preventivních a osvětových programech pro mladé ženy, které dle zprávy, jsou "obzvláště zranitelnou skupinou", stejně jako po silném zaměření na muže jako na aktivní činitele změny.