Národní pracovní skupina pro HIV/AIDS (NAWG), která měla svou ustavující schůzi v prosinci, již navrhla Národní program pro HIV/AIDS. Takže teď máme účinné a inovativní prevenční metody k zastavení šíření HIV, pokud se tak rozhodneme.
Vyhlášení v nadpisu bylo učiněno na ustavující schůzi NAWG zaměstnancem Úřadu hlavního hygienika v souvislosti s charakterizací trajektorie vývoje nemoci v Maďarsku. V tomto případě představují vrchol ledovce oficiálně registrované údaje o případech nakažení a úmrtí na AIDS. Po dlouhou dobu tyto údaje sloužily k doložení přetrvávajících tvrzení zdravotnických úředníků a odborníků, kteří tvrdili, že situace nemoci v Maďarsku je příznivá: počet případů je nízký a několik stovek infikovaných pacientů je v souladu s evropskými standardy. Navíc je lékařská léčba volně přístupná pro všechny pojištěné pacienty.
Pronásledování minulostí - "AIDS je zabiják"
Prevenční kampaně z konce 80tých let a začátku let 90tých vyprodukovaly nějaké znalosti a osvětu o HIV/AIDS v Maďarské společnosti. Naneštěstí programy včasné prevence používaly hrozbu jako nástroj, co vyústilo v to, že asociace mezi AIDS a smrtí je stále široce zakořeněna. Také tím, že byla kampaň soustředěná na skupiny nejvíce zasažené nemocí, jako jsou gejové, zvýšila velmi rychle stigma členů už tak zranitelné skupiny, a zároveň vytvořila pocit zdánlivého bezpečí u většiny.
Po mnoho let, až na několik málo výjimek, byly prevenční programy podporované prostřednictvím skromných státních fondů, byly realizovány občanskými organizacemi, které pracují s cílovými skupinami, které lze kvalifikovat jako skupiny čelící zvýšenému riziku nákazy HIV v souladu se standardní kvalifikací. Bylo to jen na 1. prosince, na Mezinárodní den AIDS, kdy měla většinová společnost příležitost dozvědet se něco o HIV, zkrze zprávy reprezentující "homosexuální a bisexuální muže" jako jedinou HIV rizikovou skupinu, a i při této příležitosti se snažili uklidňovat obavy většinové společnosti.
To málo znalostí o HIV/AIDS, které jsou dostupné společnosti, je založeno na zastaralých informacích.
Desetiletí pštrosí politiky
Nástup účinných léků v polovině 90tých let měl ještě významnější vliv na snížení sociálního a zdravotnického zájmu o HIV. Pomalý nárůst počtu případů - stoupal až po nárůst o 30-40% ve druhé polovině roku 2000 - byl rozhodovacími orgány i některými experty přehlížen. Mohli si dovolit opomenout tento rozvoj, protože zprávy dokázali upokojit veřejnost tím, že hlásali šíření nemoci v Africe a v post-socialistických zemích východně od Maďarska. Přístup byl v podstatě takový, že není čeho se bát, že se objeví ročně kolem 60-70 nových případů a že nejde o významný nárůst.
I když bylo dosaženo dohody s ohledem na stabilizaci situace, stát i po sobě následující vlády postupně ustoupili z prevence HIV. Zaprvé, ze strategických cílů nebylo téměř nic realizováno a upustili od fungování národního koordinačního orgánu. Poté, po skončení období první Národní strategie AIDS, nepřišli s novou. A konečně, byla zrušena Národní komise pro AIDS, a vláda "zapomněla" vyhlásit výběrové řízení pro prevenci HIV pro občanské společnosti v roce 2012. Toto ponechává mladé zela bezmocné. Výzkumná studie Národního institutu pro rozvoj zdraví zdůrazňuje, že i přes jejich časté sexuální zkušenosti, vědí mladí lidé jen velmi málo o HIV a dalších pohlavně přenosných nemocích.
Vrchol ledovce
Nakonec se hrozba, kterou několik odborníků a občanských společností používalo jako "strašáka" (dle úředníků vlády z oblasti zdravotnictví) stala skutečností: po období stabilního růstu se počet nových případů za pět let zdvojnásobil. Nově diagnostikování HIV vzrostli o 200 v roce 2012 a co je horší, počet nemocných s AIDS se také zdvojnásobil. Infekce HIV zůstává latentní po několik let nebo i desetiletí, bez toho, aby se projevili jakékoliv symptomy. Bez medikace se ale AIDS rozvíjí, což zahrnuje symptomy jako jsou závažné infekce nebo nádory. V současnosti rostoucí počet a relativně vysoké procento pacientů diagnostikovaných s AIDS v porovnání s infekcí HIV ukazuje, že je zde vysoký počet lidí, kteří si nejsou vědomi své nákazy HIV.
Všichni víme, že tragický osud Titaniku nebyl kvůli ledovci, který byl vidět nad hladinou, ale kvůli obrovské a nespatřené ledové hoře pod hladinou. Naneštěstí i podle nejoptimističtějších vyhlídek, kritická část onemocnění HIV v Maďarsku, je reprezentována 50-60% nediagnostikovaných případů, o kterých neví ani zdravotnictví ani odborníci na nemoci. Mezinárodní odborná literatura již mnoho let odkazuje na to, že v západní Evropě, kde je počet nediagonstikovaných případů pouze 20%, podtatné procento nových infekcí - 3 ze 4 případů - je způsobeno lidmi s HIV, kteří nevědí, že jej mají. A to proto, že počet HIV pacientů diagnostikovaných včas a léčených s úspěchem, což eliminuje jejich infekční schopnost, spadá pod počitatelnou úroveň. V kontrastu s tím, lidé s HIV, kteří nejsou diagnostikováni, obzvláště ti v prvních stadiích nemoci, mají virový dosah dosahující až na miliony, včetně značného riziku dokonce i při orálním styku, který je jinak považován za bezpečný.
Včasná diagnóza a optimální léčba - řešení v boji proti této nemoci
Takže máme "ledovec", viditelnou část, která v posledních letech narostla, zatímco nikdo neví, jak "masivní" je část pod hladinou, kterou nevidíme. Nedávno vypracovaný policy program je omnoho modernější a progresivnější jak jeho předchůdce, Národní strategie pro AIDS. Odkazuje na metody prevence a testovací techniky, které jsou aplikovány s úspěchem v zahraničí, a které byly z nepochopitelných důvodů drženy v tichosti ze strany profesionálů. Jde o rychlé testy s přesností 99,9% a s výsledkem do 15 minut, dokonce i ze slin. Ano, tyto metody nejsou používány v Maďarských zdravotnických zařízeních a testovacích odděleních. Čas od času se rychlé testování objeví, kupříkladu na Islandském festivalu, nicméně rozšířená praxe je pořád extrémně medicinská a zahrnuje čekací dobu na výsledek i několik týdnů.
Kromě toho, že anti-retrovirální léčba (ARV) brání rozvoji AIDS a zajišťuje dlouhý a plnohodnotný život lidem s HIV, je také známa pro svou schopnost výrazně znižovat riziko přenosu infekce HIV. Výzkumný projekt na podporu Švýcarských doporučení vydaných v roce 2008, prokázal 96% úspěšnost; od té doby praxe prokázala, že lidé s AIDS, kterých virová zátěž je pod vypočitatelnou úrovní, nenakazí prostřednictvím pohlavního styku nikoho. (Obdobný údaj pro užití kondomu je 85%). A stejně je ARV jen zřídka zmiňovaná jako léčba nebo prevence (TasP) v Maďarsku. ARV mohou užívat nejenom lidé s HIV, ale také ti, kteří jsou vystaveni riziku infekce jako je post-expoziční profylaxe (PEP). I když její účinnost může dosáhnout až 100%, v závislosti na době, která uplynula od potenciální infekce, v Maďarsku je PEP dostupná pouze zdravotnickým pracovníkům, kteří byly náhodně vystaveni riziku infekce. Pre-expoziční profylaxe (PrEP), tj. preventivní užití ARV terapie, začala být také v Maďarsku zmiňována, zatímco ve Spojených státech jsou náklady na ní již hrazeny ze zdravotního pojištění. Dle Výzkumu iPreX, a dle veřejného mínění, pracuje PrEP s 99% úspěšností a není užita u lidí, kteří žijí hazardní sexuálním životem, ale je užita u dvojic s rozličním HIV statusem a u zaměstnanců na chirurgických odděleních.
Zavedení těchto inovativních metod prevence není jen otázka peněz. Používání rychlých testů a PEP/PrEP nebo rozšíření preventivní péče vyžaduje změnu postojů a účast na školení jak zdravotnických pracovníků, tak odborníků na prevenci. Průběžné šíření informací a osvěty mezi populací - obzvláště mezi členy zranitelných skupin - je také nezbytné.
Takže teď máme ambiciózní návrh policy paperu; a teprve se uvidí, zda přitáhne politickou vůli a podporu odborníků, jestli pro jeho implementaci budou dostupné lidské a finanční zdroje. Jinak nás čeká stejný osud jako nepotopitelný Titanik.