Studie kritizuje politiku postupného útlum karavanových kempů v Nizozemí

V několika holandských obcích je zaváděna politika postupného útlumu karavanových kempů. Tato politika není v souladu s holandskými, evropskými a mezinárodními úmluvami a trendy.

V několika holandských obcích je zaváděna politika postupného útlumu kempů pro obyvatele karavanů - lidé trvale žijící v karavanech, často jsou to Romové nebo Sitnové. Tato politika zkrátka znamená, že karavanové plochy, které se stanou neobydlené, již nebudou znovu pronajaty. V důsledku toho je k dispozici stále méně karavanů a karavanových ploch pro bydlení, zatímco poptávka po už tak nedostatečném počtu těchto ploch se nezmenšila.

Litigační projekt veřejného zájmu požádal spolu s Univerzitou v Utrechtu o vypracování studie o politice týkající se obyvatel karavanových táborů v Nizozemsku. Studie (v nizozemštině) byla provedena paní Rachel Dijkstra a nese název "Je politika postupného útlumu cestovních kempů legitimní?"

Paní Dijkstra analyzovala mezinárodní a evropské normy v oblasti lidských práv, které s touto problematikou souvisí. Přesněji řečeno, prozkoumala judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (ESLP), týkající se článku 8 Evropské úmluvy o lidských právech (právo na soukromý a rodinný život), uplatňování Evropské sociální charty a mezinárodních norem, které jsou zakotveny v Mezinárodním paktu o občanských a politických právech a Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech. Kromě toho, analyzovala relevantní rozsudky Nizozemského institutu pro lidská práva.

Politika není v souladu s holandskými ani mezinárodními předpisy

Paní Dijkstra dochází k závěru, že " politika útlumu, která je realizována v několika obcích, není v souladu s našimi holandskými, evropskými ani mezinárodními úmluvami a trendy,'' a uvádí tři klíčové body. Za prvé, Romové, Sintové a obyvatelé karavanů nejsou uznáváni v Nizozemsku jako menšiny, což znamená, že tato klasifikace se v obecních politikách nebere v úvahu.

Za druhé, politika útlumu, zdá se, zakládá neodůvodněné rozdíly mezi obyvateli karavanů a obyvateli klasického bydlení. Navíc, vzhledem k jejich specifickému postavení, Romové a obyvatelé karavanů vyžadují příznivější zacházení, včetně dostatečného zajištění karavanových pozemků.

A konečně, politika útlumu, zdá se, porušuje právo na respektování soukromého a rodinného života, jak je vykládáno ESLP. Při vytváření a provádění politiky, by toto právo vyžadovalo alespoň vyhodnocení zájmů. Přitom je třeba vzít v úvahu zvyk Romů, Sintů a obyvatelů karavanů, žít v karavanech v blízkosti dalšího příbuzenstva, jako součást jejich kultury.