Tři různé soudy projednával žalobu před tím, než byla tato záležitost urovnána, což vyvolává otázky ohledně efektivity italské justice.
Italská justice osvobodila Romana Ostriakova za jeho pokus ukrást jídlo z Janovského supermarketu v roce 2011. Bezdomovec se pokusil ukrást kousek sýra a uzeniny - v hodnotě 4 eur - aby se sám najedl.
Jeho čin, však není podle italského kasačního soudu považován za trestný čin: podle nejvyššího soudu pokud někdo, koho k tomu vede nouze, ukrade v supermarketu malé množství potravin, aby s "nevyhnutelnou nutností nakrmil sebe" není to trestné. Toto rozhodnutí stanovuje důležitý právní precedens, který může mít důsledky pro budoucí případy.
Tři kroky ke zřejmému konci
Aby bylo dosaženo spravedlnosti, byly potřeba tři rozsudky. Roman Ostriakov byl odsouzen v prvním procesu k podmíněnému trestu a měl zaplatit 100 € pokutu. Odvolací soud potvrdil dřívější rozhodnutí, ale jeho právník podal další odvolání s tím, že skutečnosti dokazovaly pouze pokus o krádež a ne skutečnou krádež.
Případ se dostal až ke kasačnímu soudu, poslední instanci, který uznal bezdomovcovu nevinu, protože jednal ve stavu nouze. Soud ukončil případ zrušením dřívějších rozsudků, protože krádež z hladu nepovažuje za trestný čin.
Rozhodnutí je spravedlivé, ale doba potřebná k jeho dosažení byla nevysvětlitelně dlouhá. Od incidentu v supermarketu uplynulo pět let do rozsudku kasačního soudu.
Tento případ je znepokojující tím, že celá záležitost byla o pokusu o takovou malou krádež. Tento případ ukazuje, proč je na čase uvažovat o italském právním systému, o jeho účinnosti a o jeho pomalosti.