Vše co potřebujete je láska?

Láska je neocenitelná, ale postačí k udržení demokracie pokud se k moci dostane autoritář?

Ano, svátky už skončily a ne, toto není další článek o Lásce nebeské. Místo toho je to článek o politice, symbolech a roli emocí. A o knize napsané jedním z nejvýznamnějších politických filozofů naší doby, Martou C. Nussbaumovou.

V publikaci Politické emoce: Proč je láska důležitá pro spravedlnost (2015), Nussbaumová tvrdí, že v dnešní době má liberální politická filozofie jen málo co říci o "psychologii slušné společnosti". Zatímco liberálové obvykle zdůrazňují úlohu nestrannosti, rovnosti před zákonem, individuálních práv a zájmů, zdá se, že opomíjejí skutečnost, že každá liberální demokracie, která chce zajistit svou stabilitu v čase, potřebuje kultivovat určité emoci mezi svými občany. A tyto emoce, podle Nussbaumové, jsou všechny vázány konstitutivním způsobem na lásku. Podle názoru Nussbaumové je nenápadné potvrzení určitých zásad i v případě, že je doprovázeno respektem nebo sympatií, prostě příliš málo na udržení důstojné sociální spolupráce. Veřejná kultura, říká, "nemůže být vlažná a bez vášně," pokud mají přežít dobré zásady a instituce. Potřebuje lásku. A jen lásku.

Nussbaumové tvrzení může být poněkud zjednodušující. Například, jak zdůrazňuje jeden kritik, Nussbaumová trvá na tom, že v "případě nepřítomnosti lásky vůči svým spoluobčanům a národu jako celku" nebude spravedlivý systém zdanění sám o sobě udržitelný, je velmi pravděpodobné, že kombinace jiných motivů, něž je láska, může způsobit stejný výsledek. Někteří z nás jsou jen líní nebo zaneprázdněni, jiní se příliš bojí toho, že skončí ve vězení a tak dále. Takže může být pravdou, že láska není vždy nutná. A také může být pravdou, že to není vše, co potřebujeme. Ale nějaká láska - nebo alespoň nějaká pozitivní emoční angažovanost - směrem k našim společným hodnotám a k našim spoluobčanům jistě pomáhá udržovat zdravou společenskou spolupráci.

Národní symboly jsou silné symboly identifikace, symboly, které pronikají do našeho každodenního života. Máme národní vlajky visící na stěnách veřejných institucí, národní hymna se hraje před fotbalovými zápasy a o památných dnech, a dopisy od úřadů dostávámě s erbem v hlavičce. Národní symboly mají pomoci lidem cítit se spojeni s něčím větším, než je jejich vlastní okruh příbuzných a přátel.

Autoritáři někdy říkají, že pouze ti, kteří je podporují, jsou hodni nosit národní symboly. Jinak řečeno, ti, kteří nosí národní symboly, projevují svou podporu jediné straně, která reprezentuje národ - jejich. V obou případech chtějí, aby jejich potenciální přívrženci cítili, že jediným způsobem, jak se stát skutečným členem národního společenství, je podporovat je. A ti, kdo je nepodporují, nejsou součástí národa. Jsou to zrádci.

Ale skuteční zrádci jsou autoritáři. Tím, že naruší emocionální vazbu mezi spoluobčany, narušují základy spolupráce. Výsledkem je pokles důvěry mezi sebou, v našich institucích a na konci dne chudší a smutnější společnost, v níž žijeme.

Nedovolte jim, aby to dělali. Noste své národní symboly s hrdostí. Neudělají z vás jejich příznivce. A neudělají z vás podporovatele krátkozrakého nacionalismu. Prostě tím projevíte svůj závazek k nejlepším zájmům vašich lidí, tak jak jej vidíte.

Pro zobrazení tohoto obsahu musíte přijmout cookies třetích stran.