Dětem v Česku stále chybí účinný monitorovací a stížnostní mechanismus. Česká republika nenaplňuje ani po 24 letech od ratifikace Úmluvy o právech dítěte povinnost zajistit účinný stížnostní mechanismus dostupný dětem.
Nejpalčivější je situace u dětí umístěných v ústavních zařízeních. Současné mechanismy jsou podle nevládních organizací nastaveny nevhodně, a nejsou proto dětmi využívány.
Podle nevládních organizací je právní postavení a ochrana dětí v ústavní péči třeba posílit, například zřízením instituce dětského ombudsmana. Peter Guráň, člen Výboru OSN pro práva dítěte, přitom zdůrazňuje, že zajištění vzniku specializovaného, nezávislého monitorovacího a stížnostního orgánu pro děti je mezinárodním závazkem České republiky.
Právnička Ligy lidských práv vysvětluje dopad současného systému, který dětem prakticky nedovoluje stížnost efektivně podat:
"Na první pohled se zdá, že stížnostní mechanismy pro děti existují. Jsou ale nastaveny tak, že se děti budou na příslušné orgány samy obracet. To je však do značné míry mylná představa, především u dětí v ústavní péči, ať už z důvodu jejich věku, závislosti na péči ústavu či nedostatku důvěry v tyto orgány. Navíc v současnosti není dostatečně zajištěna ani ochrana stěžujících si dětí. I nástroje řešení zjištěných problémů, které mají kontrolní a monitorovací mechanismy k dispozici, jsou spíše omezené. Existující stížnostní mechanismy zkrátka nesplňují klíčové požadavky, jakými jsou přístupnost, dostupnost a efektivita."
Michal Ďorď z neziskové organizace Vteřina poté přibližuje praxi inspekce, která by měla práva dětí v ústavní péči sledovat:
"V některých zařízeních nebyla Česká školní inspekce až šestnáct let. Situace se velmi liší napříč kraji, ale průměrná frekvence posledních návštěv zařízení je skutečně alarmující, nejčastěji je kolem desíti až třinácti let. U jedné pětiny zařízení navíc nikdy žádná inspekční zpráva vydána nebyla. I probíhající návštěvy jsou však spíše formálního charakteru a nejsou zaměřeny na práva dítěte. Navíc se stává, že při inspekční návštěvě figurují na pozici přizvaných osob ředitelé jiných školských zařízení, kteří jsou již z povahy věci ve střetu zájmu."
Zástupci neziskového sektoru se shodli na potřebě posílení právního postavení a ochrany dětí v ústavní péči, především pak prostřednictvím zřízení instituce dětského ombudsmana.
Zástupci Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy se nezúčastnili žádné z konstruktivních diskusí o monitorování dětských práv, přesto, že byli pozváni.
Konstruktivní diskuze na téma monitoringu práv českých dětí se navzdory pozvánkám nezúčastnil zástupce Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. „Zatím se nám zdá, že jednou z hlavních překážek zlepšení situace je právě neochota ministerstva školství se na řešení problému podílet,“ dodává Kamila Holoubková z Ligy lidských práv.