Česko selhává v dodržování práv dětí uprchlíků

Práva migrujících dětí a jejich rodin, nejsou v České republice, kde dobrovolníci vynahrazují nedostatky státu v péči o uprchlíky, chráněny.

Ačkoli je Česká republika pro většinu migrantů jen tranzitní zemí, není schopna zajistit jejich odpovídající ochranu, a to ani v případě, že se jedná o rodiny s dětmi. Nevyhovující podmínky panují zejména v českých zajišťovacích zařízeních.

Ponižující zacházení

„K největším prohřeškům patří zbavování osobní svobody migrantů a migrantek, omezování v pohybu a také v nakládání s vlastními finančními prostředky či nucený pobyt v nehumánních a ponižujících podmínkách,“ uvedl Martin Rozumek, ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům.

“Jakékoli umisťování dětí-migrantů a rodin s dětmi do detenčních zařízení přitom hrubě odporuje nejlepšímu zájmu dítěte a jeho právu na příznivý vývoj a v konečném důsledku může vyústit až v nelidské či ponižující zacházení. Česká republika je za tuto praxi dlouhodobě kritizovaná, a to i Výborem OSN pro práva dítěte, přesto v ní stále pokračuje,” uvedla Anna Hofschneiderová, právnička Ligy lidských práv.

Dobrovolníci suplují stát

Iniciátorka dobrovolnické pomoci na hlavním nádraží v Praze Monika Horáková popsala zkušenosti z praxe:


"Na hlavním nádraží v Praze opakovaně potkáváme psychicky vyčerpané migranty propuštěné nejčastěji ze zařízení ve Vyšních Lhotách, kteří mají na sobě jen letní oblečení a v kapse kromě příkazu k opuštění republiky do určitého dne už vůbec nic. Nabízíme jim nocleh ve svých bytech a suplujeme tak roli státu a města. To je neudržitelná situace, protože počet potřebných neklesá. Spíš naopak.“

10 českých prohřešků vůči právům dětí:

  1. Děti a rodiny nesmějí být zajišťovány v zařízeních pro zajištění cizinců. Přesto se tak děje.
  2. Dětem a jejich rodinám musí být nezbytně zajištěna okamžitá krizová intervence a odborné služby psychoterapeutů a sociálních pracovníků. Děti přicházejí z oblastí, kde jim hrozí vážná újma v důsledku ozbrojených konfliktů, nesou si z těchto oblastí četné traumatizující zkušenosti a soustavně se ocitají ve zcela nových stresujících situacích.
  3. Nezletilí bez doprovodu musí být sloučení s příbuznými v EU v co nejkratším možném čase. Apelujeme na efektivní spolupráci s dožádaným státem v souladu s nejlepším zájmem dítěte tak, aby řízení trvalo co nejkratší možnou dobu. Zároveň urgentně apelujeme na to, aby nezletilí byli o tomto řízení včas, srozumitelně a aktuálně informováni za účelem prevence útěků nezletilých.
  4. Péče o nezletilé bez doprovodu musí být zajišťována vhodným způsobem. Po svém příchodu do České republiky jsou nezletilí bez doprovodu primárně umísťováni do specializovaného Zařízení pro děti–cizince MŠMT, pokud však jsou jeho kapacity naplněny, jsou umísťováni náhodně do sítě diagnostických ústavů, dětských domovů a výchovných ústavů v rámci celé ČR, podle volných kapacit. Umísťování dětí, které zpravidla prošly hlubokými traumaty a potřebují zvlášť citlivý přístup do výchovných ústavů, je zcela nevhodné.
  5. Dětem musí být o jejich situaci poskytovány dostačující informace ve srozumitelné formě plně v souladu s jejich participačními právy.
  6. Dětem a jejich rodinám musí být zajištěn účinný přístup k právní pomoci. V současné situaci tuto povinnost nezajišťuje stát, právní poradenství je poskytováno neziskovými organizacemi na dobrovolné bázi. Tyto organizace disponují zcela nedostatečným množstvím pracovníků i finančních prostředků. Způsob, jakým se zájemci o právní pomoc v zařízeních pro zajištění cizinců informují a zapisují, je faktickou překážkou jejího efektivního poskytování.
  7. Dětem a jejich rodinám musí být zajištěny dostupné, přístupné a vhodné tlumočnické služby.
  8. Dětem musí být zajištěno právo na vzdělání, ale také účast ve hře a oddechové činnosti. V zařízeních, do kterých jsou v současnosti děti umisťovány, děti často nemají přístup k nejjednodušším činnostem odpovídajícím jejich věku, je jim znemožňována hra. Pokud zařízení samo není schopno zajistit oddechovou činnost pro děti, apelujeme alespoň na umožnění přístupu dobrovolníkům a službám neziskových organizací, které tuto činnost zařízení mohou po určitou dobu nahradit.
  9. V jakémkoli zařízení pro nezletilé a jejich rodiny je nutné minimalizovat zásahy do osobní sféry. V současné době děti i rodiny migrantů často končí v zařízeních, kde jim jsou odebírány mobilní telefony, přestože je to pro většinu z nich jediné spojení s okolním světem, často s členy vlastní rodiny či přáteli, kteří se sami ocitají v nelehkých podmínkách.
  10. V zařízeních pro zajištění cizinců je nutné apelovat na lidský, nikoli represivní přístup personálu. Detenční centra se zakládají především na represivním přístupu ke klientům. Děti jsou zde vystaveny strachu a nejistotě, mnohdy i hrubému zacházení z řad personálu. V situaci, v níž se nacházejí, by děti měly mít možnost ke hře, která jim pomáhá se se svou situací vyrovnat.