Nejpalčivější je přitom otázka dětí migrantů, které na rozdíl od svých pracujících rodičů zůstávají odkázány na komerční pojistku. Ta ale nepokryje vysoké léčebné náhrady. Tragickým důkazem této mezery v zákoně zůstává čtrnáctiletá Katareeya, dcera australských rodičů zaměstnaných Akademií Věd ČR, která zemřela minulý rok v říjnu, protože její léčbu se i přes pořádanou sbírku nepodařilo uhradit.
Migranti mohou mít nyní veřejné zdravotní pojištění jen tehdy, pokud v Česku mají trvalý pobyt či zaměstnání a zaměstnavatel v ČR sídlí. Veřejný systém je i pro zahraniční vědce, kteří v zemi dlouhodobě působí, azylanty a některé děti do dvou měsíců po narození. Mít ho nemohou třeba podnikatelé, manželé, manželky a potomci migrantů. Ti musejí uzavírat komerční pojištění.
To podle ministerstva zdravotnictví není dostatečné a mělo by se nově nastavit. Komerční pojišťovny by cizince nesměly odmítnout a musely by mu zajistit takovou péči, jaká se hradí z veřejného pojištění. Do něj ale podle resortu není možné další skupiny lidí zařazovat. Hrozilo by prý finanční rozkolísání systému, nutná je i vazba migrantů na ČR a dlouhodobé přispívání. Panují také obavy ze zdravotnické turistiky a nárůstu nemocnosti přistěhovalců.
Proti pouhé úpravě komerčního pojištění ale dlouhodobě vystupuje Konsorcium nevládních organizací pracujících s migranty. Jsou pro zahrnutí všech migrantů do veřejného zdravotního pojištění. Zahrnutí těchto vyloučených skupin cizinců by přitom nejen nepřineslo zvýšené náklady, ale jak řada odborníků uvádí, naopak by bylo pro tento systém ekonomický výhodné. Většina z pojištění vyloučených cizinců jsou totiž mladší lidé v produktivním věku, kteří spotřebovávají v průměru méně zdravotní péče s menšími náklady.
Vládní kabinet měl dokument o úpravě zákona z pera ministerstva zdravotnictví na stole poprvé v září a podruhé v polovině listopadu, pokaždé ho ale odložil z důvodů špatné kvality. Alarmující situace tak zatím zůstává nevyřešena.