Dítě se narodilo v polovině listopadu 2013 tak rychle, že jeho 17-letá matka necítila téměř žádnou bolest a sanitka přijela o patnáct minut později. Když přijela sanitka, nenásledoval normální průběh událostí: Maďarský úřad pro ochranu dítěte, Opatrovnictví úřad, byl povolán a zasáhl, i když na situaci není nic neobvyklého.
Když dojde k narození dítěte v domácnosti, jako tomu bylo v tomto případě, vláda posuzuje vhodnost prostředí pro porod dítěte, a v tomto případě došly orgány k závěru, že přítomní členové rodiny (matka, otec a babička z matčiny strany), nebyli připraveni na porod dítěte. Novorozenec a jeho 18-měsiční bratr byli odebráni Opatrovnickým úřadem od svých rodičů a umístěni do dětského domova.
Důvody pro odebrání bratra byly rozmanité, včetně předčasného upuštění od umělé výživy ze strany matky (jako kdyby pro to bylo přesné pravidlo), nedostatku dodávek vody v domě, žádné hračky a chybějící lékařské prohlídky. Rozhodnutí o odebrání novorozence bylo učiněno zřejmě proto, že byl porozen příliš rychle a matka v průběhu tří dnů následné péče opakovaně opustila nemocnici.
V červnu 2014, sedm měsíců po jejich institucionalizaci, byly obě děti přebrány do pěstounských rodin.
Podle zákona o právech dítěte a opatrovnické službe, představuje sociální péče o dítě zvláštní druh osobní sociální péče chránící zájmy dítěte, která slouží k podpoře fyzického a duševního zdraví dítěte, jeho nebo její výchově v rodině, eliminaci zranitelnosti, jakož i návratu dítěte do rodiny v případě, že z ní bylo předtím odebráno. Pokud rodič nebo zákonný zástupce není schopen nebo ochoten zmírnit zranitelnost dítěte tím, že se dobrovolně obrátí na základní ustanovení, a pokud nemůže být rozumně prokázáno, že by bylo možné zajistit vývoj dítěte v rodinném prostředí s vnějším pomocí, Opatrovnictký úřad odebere dítě pod svou ochranu.
Rodina, zastoupená právníky z Maďarské unie občanských svobod, se proti rozsudku soudu prvního stupně odvolala s tím, že s odebranými dětmi bylo řádně zacházeno, a když odvolací soud potvrdil toto rozhodnutí, podala žalobu k druhostupňovému odvolacímu soudu. Přibližně o rok později, v listopadu 2014, druhý odvolací soud rozhodl, že úřadům se nepodařilo dostatečně objasnit fakta a události ohledně odebraných chlapců a přesně definovat odpovědnost s tím spojenou - jinými slovy, nebyly provedeny základní kroky orgánů činných v trestním řízení. Úřadům bylo nařízeno opakování řízení. Nicméně, k dnešnímu dni (únor 2015), soud neposlal toto rozhodnutí Opatrovnickému úřadu, který tudíž stále nemůže zahájit opakování řízení. Uplynulo již šestnáct měsíců od odebrání dětí, které považuje HCLU za protiprávní.
Stojí za to zamyslet se nad absurditou úvah o odebrání dětí z rodiny: Má smysl, aby byly děti odebrány v důsledku rychlého domácího porodu, když byla zavolána sanitka a ta přijela, i když o 15 minut později? Je možné, že domácí porod je připisován nezodpovědnému přístupu ze strany matky a babičky během ultrazvuku v krajské nemocnici z předchozího dne? Lze konstatovat, že rodina je nepřipravený přijmout dítě, kdy podle průzkumu z domova, "tam byla dětská postýlka, kočárek, vana, skříň pro dítě a dětské nosítko"?
Je Opatrovnictví úřad oprávněn odebrat staršího bratra kvůli postoji matky a zprávám o nedostatku hraček a jeho výživovém režimu? Měly by tyto činy znamenat, že děti musí strávit 16 měsíců v pečovatelském centru? Mělo by po rychlém porodu následovat opakované veřejné řízení? Do jakých extrémů se to systém péče o děti žene?
Co když by se tento případ nikdy nedostal do naší pozornosti? Možná, by se bez tohoto všeho lidskoprávního rýpalství, díky přetrvávajícím námitkám rodiny směrem k úřadům, podarilo dosáhnout propuštění dětí domů. Takový průběh událostí je ale velmi nepravděpodobný. Ale mají právní kroky nejaký smysl, pokud není systém péče o děti schopen provést nápravu? Opatrovnický úřad, který je povinen provést rozhodnutí soudu neprodleně, jej ani po třech měsících neobrdžel. V té době, co toto píši, je rozhodnutí soudu pravděpodobně v soudní kanceláři (zatímco do HCLU bylo překvapivě posláno již v prosinci).
Teď zvoní telefon. Babička chce vědět, jestli mám nějaké informace. Říkám ji, že jsem nedávno mluvil s Opatrovnickým úřadem, který stále nemá rozhodnutí, a bez tohoto dokumentu nemůže opakovat řízení. Rezignovaně povzdechne.
Tak jsem tady, zase v pasti, přemýšlím co psát o dalším případu. Koneckonců, blog nemůže být místem jen pro otázky, a dva příspěvky tohoto druhu by mohly být skutečně už příliš. Jde o případ, kdy byl novorozenec držen v nemocnici bez povolení, poté byl dva týdny po porodu z nemocnice převezen, aniž by byli rodiče informováni o místě umístění svého dítěte - tady bude obtížné klást nějaké otázky.
Mihály Simon - právník Romského programu a terénní pracovník HCLU