#MyRozhodujeme: Přímá nebo reprezentativní demokracie: Kdo by to měl rozhodnout?

Zatímco všichni bychom měli mít možnost vyjádřit se ke kolektivním rozhodnutím, která hluboce ovlivňují naše životy, mnozí z nás by raději trávili čas s rodinou, než aby se sami vzdělávali o hraničních hodnotách DPH a přepravních předpisech.

Jak jsme uvedli ve čtvrté části této série, někteří se domnívají, že přímá demokracie je jedinou skutečnou formou demokracie. Když dáváme svým voleným zástupcům pravomoc, aby rozhodovali za nás, děláme kompromis - kompromis mezi našimi ideály a praktickou realitou. Chtěli bychom činit všechna ta rozhodnutí, která se nás týkají, ale nemáme potřebné zdroje. Potřebujeme, aby někdo upekl náš chléb, opravil naše rozbité pračky, postavil silnice, léčil naše zlomené kosti a tak dále - kdybychom se všichni snažili učinit informované rozhodnutí o všech otázkách, které vyžadují kolektivní rozhodnutí, všichni bychom hladověli. Nebo, přinejmenším, nikdo by neopravil naše pračky. Abychom ušetřili čas (a peníze - rozsáhlá referenda jsou poměrně drahá!) a měli příležitost věnovat se našemu podnikání, jen delegujeme některé z našich rozhodovacích pravomocí na zástupce.

Někteří z těch, kteří sdílejí tento názor, se také domnívají, že i když to byl v minulosti dobrý nápad, zaplatit několik tisíc lidí, aby činili kolektivní rozhodnut našimi jmény, už tomu tak není. V tomto momentu technologického rozvoje se snadno získávají informace a pořádání referend je mnohem levnější než dříve. V Evropě má téměř každý snadný přístup k internetu, stačí vytvořit bezpečné online platformy a každý by mohl hlasovat z domova nebo prostřednictvím chytrých telefonů. Je tedy načase se zbavit starého kompromisu, vrátit naši moc zpět a učinit tato kolektivní rozhodnutí přímo.

Ale je to skutečně tak? Je reprezentativní demokracie jen smutným, ale nezbytným kompromisem, který potřebujeme (nebo jsme potřebovali) učinit ve jménu účinnosti? Je přímá demokracie skutečnou formou demokracie?

Nezapomeňte, že demokracie je zkratka pro „systém, který je hoden naší morální podpory“. Na jedné straně se zdá, že reprezentativní demokracie fungují velmi dobře: jsou poměrně účinné při řešení problémů, a protože většina lidí většinu času přijímá rozhodnutí učiněná zástupci, bývají také poměrně stabilní. Nejen, že dobře fungují, ale jsou také hodny naší morální podpory - veřejně zacházejí se všemi lidmi jako s rovnými a na každém názoru záleží. Na druhou stranu však ve stejných reprezentativních demokraciích dochází k erozi důvěry v demokratické instituce, klesá volební účast a politika se stává stále více oddělená od obyčejných lidí a jejich preferencí. Určitě je třeba najít nějaký prostředek nápravy. Ale krom skutečnosti, že současné problémy reprezentativních demokracií je třeba napravit, neznamená to, že bychom se měli zbavit zastoupení. Zastoupení není smutným, ale nezbytným kompromisem.

Zatímco všichni bychom měli mít možnost vyjádřit se ke kolektivním rozhodnutím, která hluboce ovlivňují základní podmínky našich životů, mnozí z nás raději tráví volný čas s rodinou místo toho, abychom se vzdělávali o nejrůznějších záležitostech týkajících se optimálních hraničních hodnot DPH neno o dopravních předpisech. Mnozí z nás by hluboce litovali, kdyby museli každý večer strávit ještě 10 minut přihlašováním do centrální platformy referend a klikáním na nejlepší legislativní možnosti. Říci, že ti z nás, kteří to nechtějí, jsou flákači a nezaslouží si, aby byly jejich názory brány v potaz, není moc dobrý argument. Koneckonců, trávení volného času s rodinou (nebo čímkoliv jiným) nad studiem lodních předpisů je legitimní preferencí. Je to plně legitimní touha chtít zaplatit ostatním lidem, aby studovali lodní předpisy a vzali v úvahu váš hodnotový systém a zájem, když budou rozhodovat o tom, jak některé záležitosti upravit, zatímco vy se budete starat o potřeby svých milovaných. Kdybychom se zbavili reprezentace, popírali bychom legitimitu těchto a podobných plně legitimních tužeb.

Samotná čistá přímá demokracie by navíc měla řadu nedostatků, ne méně než jsou ty, kterými zastupitelská demokracie trpí již nyní. Zaprvé, pokud jde o referenda, je omezen počet možností, které můžete volit. Neexistuje fórum, které by hledalo politická rozhodnutí přijatelná pro všechny. Zadruhé, protože občané nemají volební obvod, nejsou odpovědní za to, že budou brát v úvahu potřeby každého člověka, a pokud bychom se prostřednictvím referenda rozhodovali o všem, šance, že upadneme do tyranie většiny by byla velmi vysoká.

To však neznamená, že bychom neměli mít přímou demokracii vůbec. Problémy reprezentativní demokracie jsou skutečné. Lidé by měli znovu získat důvěru v demokracii a měli by vidět, že jejich obavy jsou pro jejich reprezentanty důležité. Přímá a reprezentativní demokracie by se měly vzájemně doplňovat.

Pesimistický čtenář může říci, že navrhujeme smíchat dva systémy, kterých jsme právě prohlásili za chybné. Ale není tomu tak. Nebudete mít dobrý chléb, pokud máte pouze mouku nebo kvásek. Ale pokud máte obojí (a některé další ingredience), můžete.

Čistá přímá demokracie a čistá reprezentativní demokracie nepovede k dobré demokracii. Pokud je však smícháte a přidáte trochu svobodných médií a zdravé občanské společnosti, je pravděpodobné, že budete mít přesně to, co potřebujete.

Vaše názory nás zajímají. Myslíte si, že bychom měli mít v Evropě přímou demokracii? Pokud ano, v jakých otázkách bychom měli rozhodovat formou referenda a proč? Zanechte komentář pod naším příspěvkem na Facebooku a diskutujte své myšlenky s námi a s dalšími čtenáři. A nezapomeňte se vrátit příští týden, abyste si přečetli poslední část série MyRozhodujeme. Bude o EU.