#MeAndMyRights: Listina základních práv

EÚ se rozhodla sepsat všechna lidská práva, která je třeba chránit, v jednom dokumentu: Listině základních práv.

Listina základních práv je právně závazný dokument, který zahrnuje lidská práva, která jsou chráněna právními předpisy EÚ. Funguje to trochu jako ústava ve vnitrostátním právu.

Kdykoli EÚ udělá něco, jako je přijetí nového zákona, musí respektovat práva obsažená v Listině základních práv. Například (pravdivý příběh), když některý zákon EÚ nutí internetové společnosti, aby ukládali informace o všech svých zákaznících on-line, bylo by porušeno právo na soukromí, které je uvedeno v Listině základních práv, a proto by to bylo nezákonné.

Samozřejmě, že by to trvalo roky (osm let v tomto skutečném příběhu), než se vám povede, aby Soudní dvůr Evropské unie vyhlásil zákon za ilegální. Ale kdo řekl, že postavit se za svá práva je snadné?

Co se stalo před Listinou?

Charta se stala právně závaznou až v roce 2009. To ale neznamená, že by EÚ nemusela předtím dodržovat práva v oblasti lidských práv. Abychom pochopili vztah EÚ a lidských práv, musíme se podívat na historii.

Předtím, než byla EÚ nazvána EÚ, bylo to Evropské společenství. Tato "komunita" byly tři mezinárodní organizace, které byly vytvořeny stejnou skupinou šesti evropských zemí v průběhu roku 1950: Belgie, Francie, Německo, Itálie, Lucembursko a Nizozemsko. Jedna byla organizace, která reguluje uhelný a ocelářský průmysl, další otázky atomové energie, a další vytvořila prostor volného obchodu.

Jednoduše řečeno, myšlenkou těchto organizací bylo zastavit evropské země, které by chtěli jít spolu znovu do války tím, že se na sebe spolehnou pro svou prosperitu a energetickou bezpečnost.

Rada Evropy

Nikdo si nemyslel, že lidská práva jsou mimořádně důležitá pro uhlí, ocel, obchod nebo atomovou energii, takže lidská práva nebyla nikdy ani zmíněna v původních smlouvách, které vytvořily Evropská společenství. Místo toho si vlády myslely, že lidská práva by měla být řešena jen prostřednictvím jiné mezinárodní organizace zřízené přibližně ve stejné době jako Evropská společenství: Rady Evropy.

Cílem Rady Evropy bylo (a stále je) chránit demokracii, právní stát a lidská práva. Rada Evropy je nejznámejší pro vytvoření Evropské úmluvy o lidských právech a Evropského soudu pro lidská práva.

Po dovolení Rusku, aby se připojilo, se Rada Evropy stala vážným uchazečem o cenu za mezinárodní organizaci s nejbystřejší smyslem pro ironii, v těsném závěsu po Radě OSN pro lidská práva, která připustila Saudskou Arábii jako člena v roce 2013.

Rada Evropy je samostatnou organizací z EÚ, s více členy a méně pravomocemi. Jen pro upřesnění (příliš pozdě?), Evropský soud pro lidská práva je součástí systému Rady Evropy, a dbá na to, aby evropské země zůstaly v souladu s právy chráněnými Evropskou úmluvou o lidských právech. Evropská unie má svůj vlastní soudní dvůr, který zajišťuje, že EÚ a její členské státy podřídí své právo EÚ, které nyní zahrnuje Listinu základních práv.

Případ od případu

Až v roce 1960 se Evropská společenství probudila s tím, že možná, že by měla přemýšlet o lidských právech. Právní případy se začaly objevovat před Soudním dvorem EÚ, kde si jednotlivci stěžovali na zvláštní právní předpisy EÚ porušující lidská práva chráněná jejich vnitrostátními ústavami. Vnitrostátní soudy hrozily nevymáháním právních předpisů EÚ, pokud je to v rozporu s lidskými právy chráněnými jejich vnitrostátními systémy.

Tak Soudní dvůr EU šáhl do svého právního klobouku a vytáhl lidskoprávního králíčka. Soudní dvůr vytvořil pravidlo, že všechny právní předpisy EÚ musí být v souladu s normami v oblasti lidských práv.

Soudní dvůr ale neposkytl jejich seznam. Prostě počkal na případ, kdy přijde někdo s tvrzením, že došlo k porušení lidského práva, a pak se rozhodl, zda právo EÚ chránilo toto právo. Obecně platí, že Soudní dvůr prostě zkopíroval práva uvedená v Evropské úmluvě o lidských právech.

Nakonec se EÚ rozhodla sepsat všechna lidská práva, která je třeba chránit v jednom dokumentu: Listině základních práv. Díky tomu bylo pro neodborníky jednodušší pochopit jejich práva.