Česko je v rámci EU zemí s třetím nejvyšším podílem dětí vzdělávaných mimo hlavní vzdělávací proud a s nejvyšším podílem odkladů školní docházky.
„Ve většině vyspělých zemí není princip rozdělování zdaleka tak zakořeněn jako u nás,“ říká Robert Basch z Nadace Open Society Fund, která inkluzivní vzdělávání dlouhodobě podporuje. „Česká republika je opakovaně kritizována mezinárodními organizacemi, že špatně vzdělává znevýhodněné žáky,“ dodává Basch.
Například v různých krajích mají děti s totožnou diagnózou odlišné šance na vzdělávání v běžné škole. Záleží totiž na tom, jak jsou úřady ochotny financovat asistenty pedagoga. Naprosto alarmující je také situace romských dětí, které tvoří 28 % žáků zvláštních škol, do kterých mají ovšem chodit pouze děti s lehkým mentálním postižením. Už v roce 2007 Evropský soud pro lidská práva odsoudil ČR za to, že přeřazením 18 Romů do zvláštních škol porušila jejich právo na vzdělání a diskriminovala je.
Zklamání
Nově vzniklá aliance Rodiče za inkluzi chce podporovat rodiče dětí s nejrůznějšími formami individuálních potřeb od fyzického nebo mentálního handicapu přes odlišnou národnost až po sociální znevýhodnění. Podpůrná opatření pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami by měla vyřešit novela školského zákona, kterou momentálně projednávají poslanci.
Aliance je přinejmenším rozčarovaná a předsedovi vlády na toto konto již zaslala kritický otevřený dopis. Novela má sice zlepšit vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami, avšak podle signatářů dopisu zároveň obsahuje spornou definici mentálního postižení, která s sebou nese riziko, že do praktických škol by mohly být v budoucnu přeřazovány i děti vzdělávané dnes ve školách běžných.
Debaty o inkluzi v ČR nabraly na intenzitě po nedávném vyjádření prezidenta Miloše Zemana, který uvedl, že děti s postižením a zdravé děti by se měly vzdělávat odděleně.