Tech & Rights

Zápas EÚ se zločiny z nenávisti

Pokud je rostoucí antisemitismus znamením, že Evropa je stále nepřátelská vůči všem menšinám, je obtížné pochopit, proč se nedávné evropský kolokvium o zločinech z nenávisti zaměřilo pouze na dvě zranitelné skupiny.

by LibertiesEU

Násilné antisemitské útoky v Paříži v lednu 2015 šokovaly Evropu. Otřesen zabíjením, Frans Timmermans, první místopředseda Evropské komise, shromáždil minulý týden zástupce židovských a muslimských komunit, aktivisty, odborníky, úředníky a politiky na kolokviu o antisemitské a islamofobní nenávisti. Podle Timmermanse se "temné, ošklivé síly v našich společnostech vždy obrátí nejprve proti menšinám. Vždy se nejprve obrátí proti Židům." Jinak řečeno, antisemitismus je kanárek kontinentu v uhelném dole, pokud jde o zjišťování úrovně netolerance v Evropě.

Jestliže je antisemitismus znamením, že Evropa je stále nepřátelská vůči všem menšinám, je těžké pochopit, proč se Komise zaměřila pouze na dvě zranitelné skupiny. EÚ by měla být oceněna za pomoc umístit další cihlu do můstku vzájemné důvěry, porozumění a respektu mezi dvěma národy, které jsou často v opozici díky obchodníkům s nenávistí. Někdo by mohl říct, že byl dost dobrý důvod pro to soustředit se pouze na antisemitismus a islamofobii. Avšak úzká perspektiva kolokvia je problematická dvěma způsoby.

Zločiny z nenávisti jsou široký problém

Za prvé, při pohledu na Evropu jako celek, je vidět, že různé skupiny jsou terčem nenávisti v různé míře v různých zemích. V některých zemích se extremisté zaměřují na nenávist proti židovské komunitě, v jiných proti muslimům, a v jiných Romům, kočovníkům, osobám afrického původu, LGBTI osobám, osobám se zdravotním postižením, nebo proti lidem jiných národností.

Co je zřejmé z tohoto širšího pohledu je to, že problém Evropy je širší než antisemitismus a islamofobie. Problémem Evropy je, že část společnosti v každé zemi, cítí potřebu zaměřit se na jednu nebo více menšin. Cílová skupina se liší v závislosti na sociálních, ekonomických, politických a historických faktorech.

Jako součást boje proti zločinům z nenávisti, slíbil Timmermans jmenovat dva koordinátory podléhající přímo jemu: jeden na antisemitismus a další na islamofobii. EÚ riskuje vyslání poselství, že nenávist vůči některým skupinám, je méně důležitá, něž vůči jiným. Kromě toho, stává-li se nenávist problémem pro všechny menšiny, pak je pravděpodobné, že mít širší základní příčinu. Tvůrci politik budou mít těžší odhalit hlubší příčiny, a zabývat se jimy, pokud se zaměří na pouhé dvě skupiny.

Jít až ke kořenům

A to byl druhý problém diskuse. Většina řečníků se zaměřila na to, jak řešit příznaky nenávisti, než na pohled na hlubší příčiny a) Proč lidé vytvářejí předsudky a b) jak se lidé s předsudky posouvají k násilným činům. Kvůli tomu bylo hodně času věnováno projednávání otázek, jak ovládat nenávistné projevy, jak zajistit, aby oběti hlásily trestné činy z nenávisti na policii, jak zajistit stíhání a jak zlepšit zabezpečení.

Tato opatření jsou nezbytná pro ochranu obětí a přiznání spravedlnosti, odrazení pachatele, a posílení hodnot tolerance ve společnosti. Ale dělají jen málo pro vytržení nenávisti i s kořeny. Bohužel, bylo jen málo diskuze mezi účastníky o tom, jak vzdělávat lidi proti předsudkům, nebo jak jim zabránit v tom, aby si vybírali násilí.

Roste výzkum (vztahující se k extrémně pravicové a extremistické islamistické trestné činnosti), o tom, že části společnosti, která zažívají chudobu a sociální vyloučení mají větší pravděpodobnost, že mohou být zneužity k radikalizaci. To ovšem neznamená, že existuje jednoduchá příčinná souvislost mezi chudobou a trestnými činy z nenávisti. Nicméně, chudoba a sociální marginalizace, v kombinaci s dalšími faktory, činí populaci náchylnější k vytváření pachatelů trestných činů z nenávisti.

A přesto kolokvium kladlo, pokud vůbec, jen malý důraz na skutečnost, že více než čtvrtina dětí v EÚ je v současné době ohrožena chudobou a sociálním vyloučením, a na to, že menšinové skupiny v Evropě čelí marginalizaci kvůli diskriminaci v oblastech vzdělávání, bydlení a trhu práce.

Komise musí přidat

Komisařka pro spravedlnost, Věra Jourová, která uzavřela událost, správně zdůraznila, že národní vlády nesou primární odpovědnost za řešení těchto problémů. Ale v mnoha členských státech, populističtí politici zvedají hlasy podněcující nenávist a politické strany se domnívají, že prosazování rovnosti pro marginalizované skupiny je politické riziko.

Komise má moc změnit to prosazováním právních předpisů EÚ o rovnosti proti zemím, které segregují menšiny nebo jim odepírají rovný přístup ke vzdělání a zaměstnání. Podobně by pomohlo vymáhání právních předpisů EÚ o zločinech z nenávisti a projevech nenávisti a využití jejího politického vlivu při odsuzování prosazovatelů nenávisti. Mohlo by také pomoci, kdyby byly k dispozici finanční prostředky, aby nevládní organizace na pomoc obětem mohly vymáhat právní předpisy EÚ prostřednictvím soudů.

Bohužel, Komise se tradičně vystříhala ochrany základních práv v EÚ, a teprve nedávno zahájila své první dva případy proti vládám ve věci diskriminace etnických menšin. Pokud politici chtějí vymýtit trestné činy z nenávisti, je třeba zlikvidovat jak symptomy, tak příčiny. A když se vnitrostátní orgány stanou součástí problému, Komise musí přidat a prosazovat zákon.

Israel Butler a Dovile Šakaliené