Dva případy odpovědnosti novinářů pro pomluvu dospěly k protichůdným závěrům

I když Evropský soud pro lidská práva rozhodl v případě jednoho novináře, že usvědčení z pomluvy porušilo jeho práva, v jiném případě neshledal žádné porušení práv a pokáral novináře za porušení mediální etiky.

Evropský soud pro lidská práva nedávno rozhodl ve dvou případech o trestní odpovědnosti novinářů za pomluvu, přičemž v každém dospěl k jinému závěru.

V případu Maciejewski v. Polsko, soud shledal porušení svobody projevu novináře poté, co byl odsouzen za pomluvu v urážlivém článku o soudních zaměstnancích. Soud pro lidská práva zdůraznil, že novinář podrobně představil nesrovnalosti ve fungování justice.

Ve svém druhém rozsudku, Łozowska v. Polsko, soud zpochybnil aktivity novináře, který kritizoval činnost bývalého soudce z Bialystoku, a rozhodl, že nedošlo k porušení článku 10 Úmluvy (svoboda projevu).

Maciejewski v. Polsko

Marian Maciejewski je novinář z Vratislavi a bývalý zaměstnanec novin Gazeta Wyborcza. V roce 2004 napsal článek o zneužívání výkonu spravedlnosti v Dolním Slezsku s názvem "Nečestný pohled z Vratislavi Themis," ve kterém jsou popsáni dva zaměstnanci Vratislavských soudů jako "zloději při výkonu spravedlnosti" a že pracují v "mafiánském sdružení státního zástupce." Okresní soud v Brzegu ho usvědčil z pomluvy a udělil mu pokutu 1800 zlotých (450 eur). Soud mu dále nařídil věnovat 1000 zlotých (250 eur) na charitu. Krajský soud v Opole trest potvrdil.

Evropský soud pro lidská práva rozhodl, že odsouzení pana Maciejewskiho porušilo jeho právo na svobodu projevu. Dále rozhodl, že vnitrostátní soudy nedokázaly rozlišit mezi názory a fakty. Kromě toho polské soudy nevzaly v úvahu, že pan Maciejewski jednal při shromažďování a zveřejňování informací s řádnou péčí.

"ESLP ve svém rozsudku zdůraznil, že ve věcech pomluvy musí vnitrostátní soud vzít v úvahu nejen to, jaký vliv bude mít rozhodnutí na konkrétního novináře, ale také dopad rozhodnutí na média obecně," říká Dominika Bychawska-Siniarska, právnička Helsinské nadace pro lidská práva, která spolu s Adamem Bodnarem (zástupce předsedy HFHR), zastoupovala pana Maciejewskiho před ESLP.

Łozowska v. Polsko

Případ Łozowska v. Polsko se také týkal novinářky odsouzené za pomluvu, ale v tomto případě soud neshledal porušení článku 10.

Marzanna Łozowska byla odsouzena za pomluvu bývalé soudkyně B.L. Novinářka napsala, že B.L. "byla potrestána za své stinné spojení s kriminální kruhy." Soudkyně B.L. byla potrestána a byly jí disciplinárními soudními orgány odebrány funkce poté, co byla obviněna ze zneužití své justiční moci, když zasáhla do trestního řízení proti svýmu manželovi, údajně se snažila využít svého postavení k zastavení řízení proti němu.

Soudy uvedl, že soubory disciplinárního řízení proti B.L. neopravňují paní Łozowsku psát o žádných vazbách se zločineckými skupinami. Podle polských soudů mohli čtenáři získat nesprávný dojem, že bývalá soudkyně sama udržovala kontakty se zločinci, a že to byl důvod pro její vyloučení.

ESLP přijal rozhodnutí vnitrostátních soudů a poukázal na to, že paní Łozowska porušila zveřejněním neověřených informací novinářskou etiku. "Soud rozhodl, že i když žalobkyně měla právo informovat veřejnost ve veřejném zájmu o nesrovnalostech ve fungování justice, neměla by vznášet tak vážné obvinění bez dostatečného skutkového základu," vysvětluje paní Bychawska-Siniarska.

HFHR předložila své stanovisko v této věci v roce 2011 jako amicus curiae. "V amicusu jsme upozornili na to, že novinářka se spoléhala na veřejná prohlášeních tehdejšího ministra spravedlnosti, který komentoval v případě B.L. její propojení se "světem zločinu." ESLP však na tyto argumenty ve svém rozsudku neodkazuje," uvedla Dorota Głowacka, právnička HFHR.

Stanovisko je dostupné zde.