ESLP rozhodl, že ruské telefonní nahrávání je jak švýcarský děravý sýr

Vzhledem k tajné povaze dozorových opatření a nedostatku účinných prostředků na národní úrovni, soud uvedl, že stěžovatelé nepotřebují prokázat, že jejich komunikace je v ohrožení, že bude odposlouchávána.
V prosinci loňského roku, Evropský soud pro lidská práva (ECHR) odsoudil Rusko za justiční ementál v jeho právních předpisech týkajících se tajného sledování a odposlechu jednotlivců. Ruskému vydavateli byla poskytnuta kompenzace 40.000 eur.

V době, kdy jsou vlády ochotny dovolit zpravodajským službám dalekosáhlejší pravomoci k boji proti všem druhům hrozeb národní bezpečnosti, je nezbytné, abychom si byli neustále vědomi dalekosáhlého porušování základních práv občanů, které může být jejich výsledkem.

Je nezbytné, aby takové porušení bylo omezeno na minimum a aby byl každý jedinec - ve svém soukromém životě - chráněn proti náhodným zásahům ze strany orgánů.

Zakharov v. Rusko

Tento případ se týkal systém tajného odposlechu mobilních telefonních komunikací v Rusku. Roman Zakharov je šéfredaktor nakladatelství a podepsal smlouvy na služby několika poskytovatelů mobilních komunikačních sítí.

V prosinci 2003, Zacharov zahájil soudní řízení proti třem poskytovatelům mobilních komunikačních sítí. Stěžoval si u Saint Petersburského soudu na porušení svých práv v důvěrné telefonní komunikaci.

Zakharov uvedl, že podle ruského práva, konkrétně Ministerského nařízení č. 70, jsou poskytovatelé mobilních telekomunikačních sítí povinni instalovat zařízení, které umožní bezpečnostním službám vykonávat provozní vyhledávací aktivity.

Také argumentoval, že poskytovatelé mobilních komunikačních sítí dovolili neomezený přístup zpravodajským službám bez předchozího soudního povolení.

Zakharov požadoval, aby soud vydal příkaz k odebrání zařízení - které bylo nainstalováno na základě ministerského nařízení č. 70 - a zajistilo, aby byl přístup k mobilní telekomunikaci poskytnut výhradně oprávněným osobám.

V prosinci 2005 zamítl soud prvního stupně v Petrohradu Zakharovův nárok. Toto rozhodnutí zůstává v platnosti i poté, co Petrohradský Vrchní soud potvrdil rozsudek v dubnu 2006.

Under Russian law, mobile phone providers are obliged to install surveillance equipment in their products. (Alex Naanou - Flickr/CC content)Under Russian law, mobile phone providers are obliged to install surveillance equipment in their products. (Alex Naanou - Flickr/CC content)Under Russian law, mobile phone providers are obliged to install surveillance equipment in their products. (Alex Naanou - Flickr/CC content)

20. října 2006, Zacharov podal stížnost k ESLP s tím, že systém tajného odposlechu mobilních telefonních komunikací v Rusku porušil jeho právo na soukromý život, který je chráněn článkem 8 Evropské úmluvy o lidských právech. Dne 11. března 2014, jej komora prvního senátu, které byl přidělen případ, předala k velkému senátu.

Opravný prostředek

Ve svém rozhodnutí Velký senát ESLP držel v první řadě to, že stěžovatel byl oprávněn tvrdit, že byl obětí porušení Evropské úmluvy, i když nebyl schopen tvrdit, že byl předmětem konkrétního opatření dozoru.

Vzhledem k tajné povaze dozorových opatření, jejich široký záběr (postihující všechny uživatele mobilních telefonních komunikací) a nedostatek účinných prostředků, který je napadán na národní úrovni, má soud za to, že stěžovatel nemusel dokázat, že jeho telefonní komunikace byla ohrožena odposlechem.

Národní systém nenabídl účinný procesní prostředek pro lidi, kteří majípodezření, že jsou předmětem tajného sledování. Sporná právní úprava sama o sobě představuje zásah do práva stěžovatele, které je chráněno v souladu s článkem 8 Evropské úmluvy o lidských právech.

Nebylo předmětem sporu mezi stranami, že odposlech mobilních telefonních komunikací má základ v ruském právu, a sice v zákonu o operativní pátrací činnosti, trestním zákoníku, zákonu o komunikacích a ministerském nařízení č. 70.

The ECtHR concluded that Russian law was incapable of keeping the interception of communications to what was "necessary in a democratic society." The ECtHR concluded that Russian law was incapable of keeping the interception of communications to what was "necessary in a democratic society." The ECtHR concluded that Russian law was incapable of keeping the interception of communications to what was "necessary in a democratic society."

Nebyl tam ani spor, jestli odposlech telefonních komunikací sleduje legitimní cíle, zejména pokud jde o ochranu národní bezpečnosti a veřejné bezpečnosti, předcházení trestné činnosti a ochranu hospodářského blahobytu země.

Požadavek nezbytnosti

ESLP rozhodl, že v souvislosti s odposlechy komunikace, požadavek právního rámce znamená, že musí existovat vnitrostátní právní základ, aby byly splňěny požadavky právního státu.

Z tohoto důvodu musí zákon splňovat standardy kvality. Soud má za to, že v případě sporu mezi právními předpisy umožňujícími tajný dohled, souvisí právní základ porušení úzce s otázkou, zda je toto opatření nutné v demokratické společnosti.

Z tohoto důvodu soud současně zkoumal požadavek právního základu a kritéria potřebnosti. Požadavek na kvalitu právních předpisů neznamená jen, že vnitrostátní právo musí být přístupné a předvídatelné, ale tajná kontrolní opatření by měla být v demokratické společnosti použita pouze v případě potřeby, a to zejména tím, že budou nabízena vhodná a účinná ochranná opatření a záruky proti zneužívání.

Záruky proti zneužívání

Evropský soud pro lidská práva rozhodl, že ruský právní rámec týkající se odposlouchávání telefonických hovorů neposkytoval žádné dostatečné nebo účinné záruky proti zneužití.

Konkrétně soud shledal nedostatky v těchto oblastech:

  • okolnosti, za nichž jsou veřejné orgány oprávněny uchýlit se k tajným kontrolním opatřením;
  • trvání tajných kontrolních opatření;
  • postupy pro ničení a ukládání dat;
  • postupy pro povolování odposlechu;
  • dohled nad odposlechy a oznámení o zadržení;
  • účinnost opravných prostředků.

Soud dospěl k závěru, že ruský zákon nesplňoval požadavky "kvality zákona" a nebyl schopen udržet odposlechy tak, aby byly "v demokratické společnosti nezbytné." Došlo tedy k porušení článku 8 Úmluvy.

Přečtěte si rozhodnutí ESLP a tiskovou zprávu.