Soudní rozhodnutí je navazujícím rozhodnutím k rozsudku před třinácti lety, založeném na mezinárodní stížnosti podané Kyprem. Soud poprvé rozhodl o výši náhrady podle článku 41 Úmluvy.
Kypr byl rozdělen v důsledku Turecké vojenské operace od července do srpna 1974. Severní část ostrova se stala Tureckou republikou severního Kypru (TRNC) v listopadu 1983 a přijala vlastní ústavu v květnu 1985. Dle Kypru vznikl nový stát podle mezinárodního práva nezákonným způsobem a mezinárodní společenství odsoudilo vytvoření TRNC. Turecko však tvrdilo, že nemůže být odpovědné za činy, které podnikne nezávislá TRNC. Kypr ve své stížnosti podané k Soudu obvinil Turecko z porušení článku 1 (dodržování lidských práv) a téměř všech ostatních článků Úmluvy o lidských právech, včetně článku 2 (právo na život), článku 3 (zákaz mučení), a porušení článku 5 (právo na svobodu a osobní bezpečnost) ve více směrech: pohřešovaní Kyperští Řekové a jejich rodiny; problémy s respektováním domovního klidu a soukromého majetku vysídlených osob; životní podmínky Kyperských Řeků na Karpasu; situace Kyperských Turků, kteří oponovali vzniku TRNC; a životní podmínky romské komunity.
V rozhodnutí Velkého senátu z 10. května 2001, Soud uznal porušení článků 3, 5 a 8 Úmluvy a článku 1 Protokolu k Úmluvě (právo na majetek). To bylo důsledkem ztráty přístupu Kyperských Řeků k územím v severních oblastech ostrova. Údajným důvodem je vojenská operace z roku 1974, jejímž důsledkem bylo rozdělení Kypru a následné kroky vedoucích činitelů TRNC. Soud rozhodl, že otázky kolem odškodnění musí být rozhodnuty později. Soudci ze Štrasburku výslovně požádali obě vlády, při informování o rozsudku v roce 1999, aby neuplatňovali nároky na odškodnění podle článku 41 po dobu, co pobéží podstatná část řízení. Podle Soudních nařízení by mělo být uplatnění odškodnění až jako reakce na prohlášení o případu; pokud by tento proces selhal, nárok na odškodnění propadá.
Počas zkoumání otázky přiznání odškodnění, Soud musel zjistit, zda - i přes nedostatek přesných dat - kyperská vláda nepodala žádost do data 11. března 2010, což by znamenalo, že je propadlá. Obě vlády mohly sdílet přesvědčení, že otázka kompenzace závisí na dalších jednáních. Kyperská vláda se nikdy nevyjádřila, výslovně nebo jiným způsobem, že se vzdává svého nároku na náhradu škody. Za těchto okolností, zastává turecká vláda názor, že odložení termínu přezkoumání nároku kyperské vlády by nemělo uškodit jejím oprávněným zájmům.
Turecká vláda musela vědět, že tato otázka v určité chvíli vyvstane, a teď bylo učiněno rozhodnutí. Soud přiznal Kypru kompenzaci ve výši 30 milionů eur za škodu, kterou utrpěli pohřešovaní lidé a jejich rodiny, a 60 milionů eur za příkoří obyvatel Karpasu. Peníze budou přerozděleny přibližně 1,456 obětem zmíněným v rozhodnutí. Soud upřesnil, že na výkon rozhodnutí bude dohlížet Výbor ministrů.
Kyperská vláda požádala Soud o deklaratorní rozhodnutí, které by korespondovala s rozhodnutím z roku 2001, že je Turecko povinné ukončit veškeré aktivity, které by zabraňovaly Kyperským Řekům využívání jejich majetkových práv v severní části Kypru. Soud nesouhlasil s těmito požadavky, a podtrhnul, že dle článku 46 Úmluvy, se státy dohodly respektovat konečná rozhodnutí každého případu. Sledování plnění této povinnosti má na starosti Výbor ministrů.