Česká debata o imigrantech by byla na Západě nepřijatelná

Dobré jméno České republiky a málo známý jazyk umožňují xenofobní rétoriku proti uprchlíkům, a to i od prezidenta země, která zůstává do značné míry bez povšimnutí Západu.

Domácí veřejná debata o uprchlické krizi je v České republice vedena způsobem, který by v zemích západní Evropy vzbudil mezinárodní poprask, míní Andrew Stroehlein z bruselské pobočky organizace Human Rights Watch.

Reputaci země a jejích politiků tak zatím podle něj do značné míry zachraňuje fakt, že mimo ČR samotnou ovládá český jazyk jen málokdo.

Strach z neznámého

"Kdyby některé věci, které v těchto dnech zaznívají v české debatě, zazněly - dejme tomu - ve Francii nebo v Německu, bylo by z toho pozdvižení. Nejen kvůli rozdílné náladě ve společnosti, ale také proto, že okolní svět by si toho okamžitě všiml," míní Stroehlein. Naproti tomu Česko, Slovensko a Maďarsko, tedy tři ze čtyř zemí visegrádské skupiny (V4), podle něj žijí v "pohodlné izolované bublině".

V Česku, jak připomíná Stroehlein, je nejhlasitější skupina Islám v ČR nechceme biologa Martina Konvičky. "Je zajímavé, že nejsilnější, nejextrémnější protimuslimská rétorika zní ze země, kde s nimi (s muslimy) nemají vůbec žádné zkušenosti," poznamenal zástupce HRW.

Daleko závažnější však podle něj je, když podobné uskupení podpoří v rozhovoru pro média také prezident Miloš Zeman. Mezi veřejnými prohlášeními prezidenta republiky je mimo jiné i to, že je nikdo nezval.

Únik z bubliny

"Je to bizarní. Myslím, že kdyby se něco podobného stalo v členském státě EU, jehož jazyku rozumí více lidí, nastala by úplně jiná situace," podotkl Stroehlein. Některé kontroverzní výroky českých politiků a aktivistů přeložil do angličtiny a zveřejnil na internetu Jan Čulík.

"Jakmile se to dostane z české bubliny a někdo pár článků a citátů přeloží, začnou se ostatní divit. Pomalu se to děje. Je třeba tu uzavřenou debatu vyvětrat," poznamenal Stroehlein.

Není to samozřejmě poprvé, kdy se politici snaží využít a rozehrát obavy a strach občanů. "Není to nové. Ale myslím, že je to silnější a víc v hlavním proudu než kdykoli dříve. A to budí obavy," míní zástupce HRW.