#MyRozhodujeme: Co je (není) demokracie?

Svět je chaotický. Nemůžeme zařadit věci do úhledných kategorií. Jako v demokracii. A je to v pořádku - měli bychom přijmout nepořádek a uvolnit se.

V jednodušším světě by bylo snadnější rozhodnout, co je co. Byly by to jablka a hrušky, zrna písku a hromady písku, demokracie a diktatury a nic mezi tím. Bohužel v tomto světě nežijeme. Máme jablkohrušky. Je těžké odlišit hromady od ne-hromad. A existují různé druhy režimů, které jsou mezitím. Mohly by být nazývány demokraciemi, protože s těmito režimy sdílí řadu rysů, o nichž jsme si jisti, že se kvalifikují jako demokracie. Ale také mají řadu rysů, které se více podobají režimům, které jistě nejsou demokracie.

Možná jste v poslední době narazili na články, které diskutují o tom, zda je některý z režimů ve skutečnosti demokracií, nebo není. A možná jste si pomysleli, že lidé, kteří tyto články píší, se zapojují do zcela marného projektu. Svět je chaotický.

Nemůžeme vše zařadit do úhledných kategorií. Měli bychom přijmout nepořádek a uvolnit se.

Kdyby měla „demokracie“ charakter jako „jablko“ nebo „hromada písku“, měli byste pravdu. Ale není tomu tak. V našich každodenních rozhovorech je demokracie používána jako normativní termín - to znamená, že jí lidé přisuzují určitou hodnotu (v případě demokracie, pozitivní hodnotu) a očekávají, že ostatní budou tuto hodnotu dodržovat.

Když například váš devítiletý synovec zakřičí „Ale to není demokratické!“, nechce jen upozornit na to, že způsob, jakým jste rozhodli, který program mohou on a jeho sourozenci sledovat, nerespektovali princip jedna osoba, jeden hlas.“ Opravdu chce říci, že byste měli dát každému v domácnosti (včetně nezletilých) jeden hlas a měli byste nechat rozhodnout většinu. I když většina hlasuje za Pet Sematary.

Váš synovec se samozřejmě mohl mýlit. Demokratické rozhodování rozhodně není způsob, který lze aplikovat ve všech možných situacích. Nicméně demokratické rozhodování je jedinou morálně přijatelnou možností, pokud jde o veřejný život, pokud jde o otázky, které vyžadují spolupráci mnoha dospělých osob s rozličnými názory. Nebo tomu tak alespoň my, evropští občané, máme tendenci věřit.

Když lidé bojují se správným označením režimu, jestli může být nazýván demokracií, bojují proti morální přijatelnosti režimu. Důvodem, proč chtějí stanovit hranici mezi demokratickými a nedemokratickými režimy, není to, že se nemohou vypořádat s nepořádkem. Je to proto, že věří, že to stojí na tom, kde je tato hranice. Pokud je režim demokratický, tedy morálně přijatelný (což neznamená, že je dokonalý nebo bezchybný), měli bychom pracovat na jeho zlepšení. Pokud režim není demokratický, tedy morálně nepřijatelný, měli bychom proti němu bojovat. Empiricky řečeno, může existovat šedá oblast mezi plně rozvinutými demokraciemi a autokratickými režimy. Přesto nemáme jinou možnost než stanovit hranici. Vzhledem k tomu, že mezi těmito dvěma způsoby nahlížení neexistuje šedá oblast.

Proti-hodnotoví Evropští lídři si to velmi dobře uvědomují. Někdy označují své režimy za „neliberální demokracie“. Tím chtějí říci, že ačkoliv mohou být poněkud odlišné od toho, co nazýváme demokracií, režimy, kterým vládnou, jsou stále morálně přijatelné. Ale nejsou. Režimy, které nerespektují zásady svobody, základních svobod a právního státu, jsou morálně nepřijatelné. Proto nemají být nazýváni demokraciemi.

Jak jste si možná všimli, v tomto díle jsme hovořili o tom, že je důležité stanovit rozdíl mezi tím, co je demokracie a co není. Tvrdili jsme, že ačkoliv existuje šedá oblast, musí být vytvořena hranice mezi demokratickými a nedemokratickými režimy. Ale ve skutečnosti jsme o tom, co je demokracie, nemluvili. Je to režim, ve kterém je obecně respektována zásada „jedna osoba, jeden hlas“? Nebo je to víc než to? A co je to ta morální přijatelnost? Proč je demokracie jediným morálně přijatelným režimem? Máte-li zájem o odpovědi na tyto otázky, sledujte nás na sociálních sítích a přečtěte si plánované články v této sérii.

Váš názor nás zajímá. Zanechte komentář pod naším příspěvkem na Facebooku a diskutujte s námi a ostatními čtenáři o významu označování režimů.