Co je špatné se způsobem filtrování v EU?

Reakce Evropské unie na ochranu dětí před škodlivým obsahem na internetu a boj proti porušování autorských práv je požadavek, aby internetové společnosti filtrovaly internetový obsah.

Evropský parlament hodlá v blízké budoucnosti hlasovat o dvou právních předpisech. Jedním z nich je Směrnice o autorských právech na jednotném digitálním trhu, druhým Směrnice o audiovizuálních mediálních službách. Tyto směrnice by navždy změnily internet pro všechny.

Ochrana dětí a boj proti porušování autorských práv jsou oprávněnými důvody k omezení svobody projevu. Je však důležité dosáhnout spravedlivé rovnováhy mezi právy, která jsou v sázce, a to autorská práva a ochrana dětí a svobodou projevu. Jakákoli omezení svobody projevu musí být vždy přiměřená. Způsob, jakým zpravidla vyvažujeme svobodu slova a jiné zájmy, je nechat ji v rukou soudců (a někdy úřadů), aby vydávali pokyny a řešili problematické právní případy jeden po druhém.

Nyní se EU otáčí novým směrem, kdy se svoboda projevu řádně nerespektuje, omezení jsou nepřiměřená a rozhodnutí jsou v rukou soukromých společností.

Odborníci vystoupili proti návrhu

Nový návrh Směrnice o autorských právech by zavedl nové povinnosti vůči všem poskytovatelům služeb informační společnosti, kteří sdílejí a ukládají obsah vytvořený uživatelem. Nový požadavek by poskytovatelům internetových služeb ukládal povinnost přijmout opatření proti porušení autorských práv ve spolupráci s nositeli práv. Návrh Směrnice identifikuje technologie rozpoznávání obsahu jako možný prostředek k plnění této povinnosti. Tento požadavek je obtížné pochopit pouze jako povinnost sledovat a filtrovat činnost uživatelů. Toto nové pravidlo by se vztahovalo na všechny poskytovatele služeb informační společnosti, jako jsou platformy pro sdílení videa (YouTube), blogovací platformy (Twitter, Tumblr), platformy sociálních médií (Facebook), platformy pro sdílení dokumentů (Dropbox) a tržiště (eBay, Etsy).

Několik akademických pracovníků (zde, zde, zde a zde) a lidskoprávních organizací zabývajících a organizací zabývajících se digitálními právy z celé Evropy tvrdí, že návrh odporuje stávajícím pravidlům EU a vytváří právní nejistotu. Porušuje základní práva, jako je svoboda projevu, svoboda informací a právo na soukromí, a je v rozporu s předchozími rozhodnutími Evropského soudního dvora.

Organizace pro lidská práva často tvrdí, že filtrování porušuje svobodu projevu a svobodný přístup k informacím, zatímco neustálé sledování činnosti uživatelů porušuje právo na soukromí.

Zásah do lidských práv

Filtrování vytváří prostředí, kde lidé nemají přístup k určitým informacím. Filtrování je typ automatické preventivní cenzury ve jménu ochrany určitých hodnot. Tyto hodnoty mohou zahrnovat morální povinnost veřejnosti chránit děti. To jim brání v přístupu k takzvanému škodlivému obsahu. Tato hodnota může být spatřena v komunistické ideologii, například v Číně. Společným znakem v těchto případech je, že soukromé společnosti nebo státy nastavují algoritmy pro ochranu různých neurčitých hodnot.

Ale autorská práva jsou něco jiného. Existují objektivní kritéria, která slouží k ochraně tvůrčích prací držitelů práv. Úroveň ochrany se však liší podle přání tvůrce. Existují tvůrci, kteří své dílo dobrovolně sdílejí, zatímco jiní udělují povolení, pouze za odměnu. Používání děl chráněných autorskými právy pro parodii může být legální nebo nezákonné v závislosti na pravidlech v každé evropské zemi.

Zde vidíme jasný zásah do základních práv. Na jedné straně je svoboda projevu a právo na přístup k informacím; na druhé straně je ochrana tvůrců a jejich děl. Kreativní průmysl by bez řádné ochrany autorských práv nefungoval. Je důležitá pro ekonomiku i pro rozvoj informačních technologií. Požadavek spravedlivé rovnováhy mezi právy, a sice mezi autorskými právy a základními právy, se však v tomto případě neuskuteční. Autorská práva jsou již dostatečně chráněna jiným způsobem než filtrováním - způsoby, které jsou daleko méně rušivé. Směrnice o elektronickém obchodu je dobrým příkladem. Omezuje odpovědnost za porušení autorských práv, o kterých poskytovatelé služeb skutečné ví nebo v případech, kdy tyto znalosti získají, ale neodstraňují nebo zakazují přístup k tomuto obsahu. Podle návrhu směrnice o autorských právech by poskytovatelé internetových služeb byli odpovědní za vše, co projde jejich filtry, a to i bez jejich skutečného vědomí. Nové předpisy by tak vytvořily právní nejistotu pro poskytovatele internetových služeb, pokud jde o to, kterou právní úpravu mají dodržovat.

'Škodlivý obsah'

Při širším náhledu lze snadno vidět, že navrhované řešení filtrování, které zabraňuje porušování autorských práv, se stává v EU trendem. Vedle návrhu směrnice o autorských právech je navrhovaná nová verze směrnice o audiovizuálních mediálních službách, která rovněž vyžaduje filtrační řešení. Navrhovaná směrnice by rovněž vyžadovala, aby soukromé platformy pro sdílení videa uplatňovaly mechanismus filtrování jménem ochrany nezletilých osob.

Zatímco ochrana nezletilých je žádoucím cílem, existují zde dva základní problémy. Zaprvé je obtížné určit, co lze považovat za "škodlivý obsah". Například může být obtížné určit hranici mezi soft pornografií a důležitým materiálem sexuální výchovy. Stejný obsah může být škodlivý pro průměrného 10letého, ale velmi užitečný pro 10letého, který je obětí sexuálního obtěžování. Za druhé, platformy pro sdílení videa nemají znalosti a lidské zdroje pro správné zařazení obsahu.

Povinné filtrování by vyžadovalo, aby soukromé společnosti řešily složité problémy v oblasti základních práv. Směrnice o autorských právech by vyžadovala, aby společnosti rozlišovaly mezi chráněným svobodným projevem a porušováním autorských práv, zatímco směrnice o audiovizuálních mediálních službách by od nich vyžadovala, aby rozlišovaly mezi svobodným projevem a škodlivým obsahem.

Posuneme Černého Petra obchodníkům

Pomocí tohoto řešení se Komise snaží vyřešit problém porušování autorských práv a škodlivého a nenávistného online obsahu přesunem odpovědnosti na internetových společností, jako jsou vyhledávače, platformy pro sdílení videa a sociální sítě. Tyto společnosti však postrádají zdroje a znalosti k řešení problémů spojených se základními právy.

Nejde jen o jejich odborné znalosti v této oblasti - je to také v rozporu s povahou podnikání. Pro tyto společnosti není ochrana základních práv primární. Pokud jde o volbu mezi obchodními zájmy a ochranou svobody projevu, mají podniky silnou motivaci k tomu, aby se rozhodly pro to první, a to odstranění obsahu, pokud vůbec existuje riziko, že by mohly být právně odpovědné.

Převedení kontroly nad obsahem na podniky s sebou nese vážné riziko pro svobodu projevu a svobodu informací, protože je pro občany obtížnější uplatňovat a prosazovat své právo na svobodu projevu. Nebude dokonce ani možnost veřejné diskuse o určitém obsahu, protože se nikdy neobjeví. Tyto společnosti budou kontrolovat všechny dostupné informace. Skutečnost, že podniky budou rozhodovat o obsahu, není jen velkou zátěží pro komerční odvětví, ale je také velmi netransparentní, což je pro demokratické země zcela nevhodný způsob regulace tak důležité oblasti, jako je svoboda projevu. Nedostatek transparentnosti je problémem, protože to znamená, že není jasná zodpovědnost - jednotlivci nevědí, koho a co napadnout, když bude jejich obsah zablokován nebo vymazán, a je jim odepřen řádný proces.

Proč tedy EU mění pravidla? V první řadě EU s radostí přenese odpovědnost na velké společnosti, které mají finanční prostředky na vyřešení problémů, vývoj softwaru a případné zaplacení pokut. Za druhé, EU se snaží vytvořit vyváženější kreativní průmysl. Na jedné straně mají internetové společnosti jisté zájmy, zatímco na druhé straně vlastníci práv mají své vlastní zájmy a někde mezi je ztraceno zaměření na uživatele. Domníváme se, že EU by se měla zaměřit i na uživatele a chránit svobodu projevu, svobodu informací a soukromí.