Po útocích v Paříži a Bruselu nasadila belgická vláda na pomoc policii armádní složky, a to bez předchozího výcviku.
Armádu nyní požádala i o pomoc vězeňské dozorčí službě, aby tak pomohla v "humanitární" situaci, jak ji nazval sám ministr spravedlnosti.
Nasazení armády ve věznicích vyvolává několik otázek:
1. Na jakém právním základě je dovoleno armádě zasahovat ve věznicích a zajišťovat základní potřeby vězňům?
2. Pokud by právní základ existoval, směly by armádní složky zasahovat i v případech narušení či útěků? Zajistily by základní potřeby vězňům? Ve zkratce - lze se pouze domnívat, co by armádní složky směly a nesměly vykonávat. Zajistily by zadržovaným i základní práva, jako např. rodinné atp.?
3. Lze se také pouze domnívat, do jaké míry se z takovéhoto výjimečného opatření stane norma, jako v případě vojáků v ulicích. Po povolání armády v únoru 2015 vydala vláda prohlášení, podle kterých se zdálo, že nasazení armády bude pouze dočasným opatření v obzláště závažné krizové situaci.
Po roce a půl je armáda stále v ulicích a nezdá se, že by se z nich chystala brzy zmizet. Vzhledem k tomu, že v belgických věznicích panuje závažná situace již deset let, můžeme se pouze domnívat, jak dlouho bude armáda pomáhat řešit krizi ve vězeňství.
4. V roce 2015 jsme se zároveň obávali, že vláda využije armádu, aby mírnila sociální a politické napěti a čelila společenským hnutím, aby tak zmírnila nátlak protestních hnutí - což je strategie, po které volal starosta města Anvers. Nepodkopáváme touto logikou rovnováhu mezi silami pracujících a úřadů?
Tváří v tvář této bezprecedentní a nebezpečné situaci, kdy jsou vojáci posíláni pracovat do věznic, aby řešili humanitární důsledky stávky doufá Belgická liga lidských práv, že vláda se nakonec situace vězňů v Belgii naplno chopí a zváží naléhavou potřebu přijmout strukturální reformy.