"Málo důkazů" o souvislost mezi uprchlíky a terorismem, uvádí zpráva OSN

Zpráva uvádí, že údaje Interpolu podporující tvrzení, že teroristé využívají nárůst migračních toků do Evropy, nebyla zjištěna.
Zvláštní zpravodaj OSN pro podporu a ochranu lidských práv a základních svobod v boji proti terorismu, Ben Emmerson, nedávno prezentoval v Radě OSN pro lidská práva zprávu "Dopad protiteroristických opatření na lidská práva migrantů a uprchlíků."

Zpráva je založena na aktuální situaci, kdy na jedné straně, ozbrojené konflikty v Sýrii vedly k "bezprecedentnímu pohybu civilního obyvatelstva" a na straně druhé, "vlády, mezinárodní organizace a občanská společnost se stále více obávají násilného extremismu."

Obavy jsou neopodstatněné

Ve zprávě se konstatuje, že "vztah mezi nelegální migrací a terorismem vyvolává řadu akutních dilemat z hlediska práva a politiky," což vede k představě, že "tento krok představuje hrozbu pro národní bezpečnost" a obava, že teroristé využijí nárůst migračních toků, nebo že se z uprchlických táborů stanou místa pro radikalizaci nebo dokonce náborová místa pro teroristické skupiny.

Zvláštní zpravodaj, ovšem uvádí, spolu s údaji od UNHCR a Agentury Evropské unie Europol, že tyto obavy jsou neopodstatněné.

Ve zprávě se uvádí, že většina uprchlíků a přistěhovalců nepředstavuje žádnou hrozbu, ale jsou obvykle hlavními oběťmi terorismu, protože pocházejí a prchají z regionů, kde jsou teroristé nejaktivnější.

"Existuje jen málo důkazů, že teroristé využívají uprchlíky k realizaci teroristických činů," uvádí zpráva, nebo jsou více náchylní k radikalizaci.

V této souvislosti poukazuje na skutečnost, že v roce 2014 přišlo 70 procent uprchlíků podporovaných UNHCR z 20 zemí, kde byla zaznamenána nejvyšší míra úmrtí v souvislosti s terorismem. Tito lidé "mají spíše právo na ochranu před ničivými následky teroristických aktivit, než aby byli stigmatizováni jako potenciální teroristé."

The special rapporteur says that not only do most refugees and migrants pose no threat, but they are usually the main victims of terrorism, since they originate and flee from regions where terrorists are most active.  (Image: European Commission)

Po zjištění, že hraniční kontroly mohou být legitimní součástí reakce státu na hrozby terorismu, zpravodaj tvrdí, že "účinné reakce na bezpečnostní hrozby nemohou být založeny na opatřeních omezujících pohyb uprchlíků a migrantů a porušování jejich práv." Tento přístup navíc, podle odborníka, "přispívá k vytvoření chaotických a tajných pohybů osob, mimo jiné prostřednictvím obchodu, který by mohl pomoci v konečném důsledku těm, kteří zamýšlí páchat teroristické činy."

Hlavní výzvy

Zpravodaj podrobně popisuje to, co považuje za hlavní výzvy pro účinnou ochranu práv migrantů a uprchlíků v tomto kontextu. Za prvé, odkazuje na přísnější hraniční kontroly, což podtrhuje, že zatímco státy mají svrchované právo stanovit podmínky vstupu a pobytu na svém území, tak mají také povinnost respektovat a chránit lidská práva všech jednotlivců spadajících do jejich jurisdikce.

V této souvislosti se zabývá problematikou šíření systému ostrahy hranic,: jako je například "navrhovaný digitální systém vstupu a výstupu do Evropské unie", ohledně kterého zmiňuje, že pro vytvoření takového systému, musí být představeno řádné zdůvodnění a "sběr dat na hranicích, zejména biometrických údajů, musí být přesný a aktuální, přiměřený legitimním cílům, získaný v souladu se zákonem, skladován jen po omezeno u dobu a bezpečně likvidován."

The rapporteur warns states that impose strict border controls, such as Hungary, that they still have an obligation to protect the human rights of all individuals under their jurisdiction.

Také zdůrazňuje, že systémy sdílení informací: jako například Evropský systém ostrahy hranic, "zvyšují rizika", protože informace by mohly být sdíleny s "třetími zeměmi a mohly by vystavit migranty a uprchlíky porušování lidských práv," a vedly by nezákonnému sběru údajů "například jako jsou nucené otisky prstů migrantů."

Všechna tato opatření vedou migranty a uprchlíky k tomu, že se uchylují k "nejistým cestám mezi státy z důvodu nedostatku pravidelných migračních příležitostí."

Mezi lidskoprávními výzvami tedy zpráva zmiňuje i záruky proti neoprávněného použití postavení uprchlíka, kterého zavedení požaduje rezoluce Rady bezpečnosti OSN od států po 11. září. V této otázce, Emmerson říká, by se státy měly omezit na dodržování Úmluvy OSN o právním postavení uprchlíků, protože obsahuje ustanovení o "vyloučení z postavení uprchlíkatěch, kteří spáchali ohavné činy či závažné trestné činy [: jako jsou teroristé]" za předpokladu, že je uplatňována nejvyšší opatrnost.

Navíc, jakmile by udělen status uprchlíka, nemůže být zrušen z důvodu "zobecněného podezření na základě náboženského, etnického nebo národnostního původu nebo politické příslušnosti", ale pouze po provedení individuálního posouzení.

Ne-navracení

Co se týče zásady mezinárodního práva o nenavracení, kdy je státům zakázáno vyhánět lidi ze svého území, když je tam důvod věřit, že by mohlo hrozit riziko, že budou mučeni nebo zabiti, Emmerson v této souvislosti zaznamenává vážná porušení.

Takže zdůrazňuje, že předpokládaný boj proti terorismu nemůže být použit jako důvod k ospravedlnění porušení, a argumentuje, že některé mechanismy, které používají státy k obcházení této zásady, například dvoustranné nebo vícestranné dohody o zpětném přebírání osob s ostatními státy, představují vážné ohrožení základních lidských práv: každý jednotlivý případ musí být analyzován, musí být respektován spravedlivý proces, aby bylo možné posoudit skutečné riziko vyhoštění.

Pushbacks at border areas, such as Melilla in Spain (above), violate the principle of non-refoulement.  (Image: fronterasur)

Emmerson také poznamenal, že princip nenavracení zůstává v platnosti extrateritoriálnš (například když státy provádí odposlechy na moři) a musí být aplikován na lidi, kteří prchají před terorismem a dalším porušováním lidských práv spáchaných nestátními činiteli, jako je tomu v mnoha případech uprchlíků unikajících před vážnými konflikty.

A konečně, zpráva zahrnuje problematiku zadržování migrantů. "I když není zpochybněno, že státy mají právo zadržet cizince před deportací," říká zpravodaj, toto zadržení "by mělo být vždy poslední možností a v souladu se zásadou legality," a je považováno za nelegitimní, "když stát nemá nemá v úmyslu deportovat nebo vydat tohoto jednotlivce." V každém případě zadržení nemůže být použito "jako prostředek pro zjišťování, zda lze cizince považovat za bezpečnostní hrozbu."