EU Watch

Vraťte své demokracii její lesk!

Co můžeme dělat tváří v tvář raketově stoupajícímu populismu? Když se ohlédneme za bestsellery z devadesátých. let, najdeme v nich možná odpověď.

by Orsolya Reich

Džihád vs. McWorld

Ve svém bestselleru z roku 1996 Džihád vs. McWorld, americký politolog Benjamin R. Barber tvrdí, že dvě stejně silné síly bojují o naše srdce a mysl. "McWorld" je Barberova metafora pro homogenizaci, maximalizaci zisku, hygienicky efektivní duch globálního kapitalismu. "Džihád" je to, co se děje v reakci na to: vzestup etnocentrického tribalismu, růst parochiální nenávisti a touha vrátit se do "světa, který existoval před kosmopolním kapitalismem a který byl definován náboženským mystériem, hierarchickými komunitami, magickými tradicemi a historickou strnulostí. "McWorld činí hranice zemí propustné zvenčí. Džihád je vymezuje zevnitř. Barber se domníval, že McWorld nakonec překoná anti-modernitu reprezentovanou Džihádem a stane se jediným hráčem ve hře. Ale nepovažoval to za důvod k oslavě. Podle jeho názoru je národní stát nejlepším prostředkem pro demokracii a jelikož Džihád a McWorld podkopávají národní stát, vyhlídky demokracie jsou bezútěšné, ať zvítězí kterýkoliv.

Stvořila obnova tribalismu Džihád 2.0?

Samozřejmě Barberova teze, že národní stát a samotná demokracie jsou drceny dialektickým zločinem tvořeným McWorldem a Džihádem, je provokativní. Když se kolem sebe v roce 2019 rozhlédneme, zdá se býti trochu mimo. McWorld je stále tady, stejně jako Džihád, který popisuje Barber, ale v některých zemích se politickým vůdcům podařilo zvýšit tribalismus od subnárodní úrovně na národní úroveň. Nacionalismus se v podstatě vrátil jako Džihád 2.0. Je pravděpodobné, že Britové opouštějí Evropskou unii. Americký prezident chce postavit zeď na jižní hranici své země, aby zabránil vstupu přistěhovalců. Maďarský předseda vlády to již udělal. Měli bychom být rádi? Měl by být Barber spokojený? Koneckonců, národní stát se znovu posiluje a jelikož má být nejlepším prostředkem pro demokracii, důvod slavit přeci jenom můžeme mít.

Progresivní Evropané potřebují jednat rychle, aby zastavili příliv

Ať má, či nemá být Barber spokojený, (ve skutečnosti nebyl s vývojem příliš spokojen nebyl) je zajímavá otázka. Ale my bychom rozhodně být neměli. Oni lídři, které lze nazývat populistickými autoritáři, mohou tvrdit, že brání svrchovanost svých národů tím, že budují zdi a jsou pro ně jejich státy na prvním místě. Mohou říci, že reprezentují vůli většiny (pravých vlastenců!) A že jsou jediní skuteční demokraté. Ale to je sotva pravda. Namísto toho podněcují nenávist a strach na další úroveň a používají naší vlastní zranitelnosti proti nám, aby posílili svou vlastní moc.

Naštěstí není boj proti populistickému autoritářství ztracen. Ale progresivní Evropané nemají na svou reakci příliš mnoho času. Zajímáte-li se o to, proč se tomu tak děje a chcete-li vědět, jaké politiky byste podpořit měli, přečtěte si novou knihu vedoucího našeho advokátního oddělení, doktora Israela Butlera, ZDE.