Článek 30 Rumunské Ústavy
"Svoboda projevu myšlenek, názorů nebo víry, a svoboda jakékoli tvorby, slovem, písmem, obrazem, zvukem či jinými prostředky komunikace na veřejnosti, jsou nedotknutelné."
*
Více než 20 let poté, co jsme bojovali, aby byla svoboda projevu zaručena ústavou, jsou demonstranti v Rumunsku nuceni bojovat za ní znovu, tentokrát před soudy. Je to způsobeno zastaralou právní úpravou, která, kvůli způsobu, jakým jí orgány uplatňují, omezuje ústavní právo občanů na svobodu projevu. Organizace APADOR-CH se snažila již několikrát v posledních několika letech iniciovat změnu zákona 60/1991.
Mircea Toma, novinář a aktivista v oblasti svobody projevu, se účastnil spontánní shromáždění, svolaného v květnu 2013 prostřednictvím Facebooku spolu s několika svými kolegy z Active Watch. Shromáždění se konalo před Lidovým domem (Rumunský parlament), v blízkosti parku Izvor. Byl to krátký a klidný protest, kde lidé vyjádřili své názory zpoza plotu budovy; nedostali se dovnitř, kde plnil své povinnosti Výbor pro průmysl. Protestující se rozešli po méně než třiceti minutách. Měsíc na to dostal Mircea Toma a několik jeho spoludemonstrantů pokutu 500 lei (cca. 110 EUR) za to, že "se zúčastnil neoprávněného veřejného setkání a že odmítl odejít, když jej o to požádali četníci."
Co se skutečně stalo
Mircea napadl pokutu u soudu s jurisdikcí Bukurešťské páté čtvrti. Řekl předsedajícímu soudci, že lze jen stěží v tomto případě odkazovat na "veřejné setkání"; to, co se skutečně stalo, bylo, že skupina 15 lidí, vypadajících spíše nerozhodně, se na krátkou dobu zastavilo na chodníku, hned vedle plotu Lidového domu. Opravdu všichni vyjadřovali svojí nespokojenost s tím, že zástupci lidu, kteří byli členy Komory Poslanecké sněmovny pro průmysl, uskutečnili neveřejné zasedání. Šlo o zasedání, kde byly projednány změny horního zákona, změny, jejichž prostřednictvím by soukromé společnosti dostaly větší pravomoci, bez zapojení státu, k tomu, aby mohly realizovat těžební projekty. Toto se stalo v květnu 2013, před létem, kdy se zrodilo hnutí "Společně zachráníme Rosia Montana," hnutí, které přivedlo do ulic tisíce lidí. Vše, co Mircea videl, když se objevil na narychlo vyhlášeném protestu, byla stejná hrstka lidí, kteří se obvykle shromažďují na protest v otázkách životního prostředí.
Četnější a více organizovaní než protestující četnícizačali okamžitě "vyjednávat" základní právo na svobodu projevu: demonstrantům bylo řečeno, aby přešli na protější chodník a přestali ukazovat bannery s hesly. Bez jakéhokoliv vysvětlení, jaký je rozdíl mezi oběma chodníky nebo mezi protestem s nebo bez transparentů. Mircea, spolu s jedním z jeho kolegů, vzal banner a přšel přes ulici za využití přechodu pro chodce u Parlamentu (na straně čelem k parku Izvor). Ani si nepamatuje co nápis říkal - s největší pravděpodobností to byla zpráva: "30 poslanců vyvlastňuje 21 milionů Rumunů." Dva četníci k nim přišli a požádali o jejich průkazy totožnosti; jejich identifikační údaje byly zkopírovány do malého notebooku a bylo jim řečeno, že to, co dělají se nazývá "otáčení", ne "přecházení ulicie," jak je poslední termín definován v Nařízení o provozu na pozemních komunikacích.
Po několika minutách se skupina demonstrantů rozptýlila; protest skončil, tak jak začal: v klidu. Pokuta přišla až později. Byla napadnuta u soudu Nicoletou Popescu, právničkou z organizace APADOR-CH. Napadla pokutu nejen na základě práva na svobodu projevu, ale také na základě procesních pochybení. Nebyl podle ní dodržen postup podle zákona 60/1991; podle ní četníci, když chtějí, aby se protestující rozešli, je musí opakovaně vizuálně a akusticky informovat, aby opustili protestní místo. Tato strategie se ukázala jako úspěšná - prozatím, v případu Mircea Toma.
Soud rozhodl o zrušení pokuty pana Mircea Toma; nicméně, stalo se tak nikoliv na základě jeho ústavního práva pokojně vyjádřit svou nespokojenost s prací Evropského parlamentu, ale proto, že četníci nepoužívali megafon a světelné signály k rozptýlení demonstrantů.
Svoboda projevu byla zmíněna pouze ze strany právníků a svědků, které vypovídali; vypadá to, že to bylo použito pouze pro "umělecký dojem;" soud to v žádném případě nevzal ve svém rozhodnutív potaz.
"Toto rozhodnutí NENÍ vítězstvím pro demokracii!"
Po zrušení pokuty z důvodu, že četníci nedodrželi postup, Mircea Toma prohlásil: "Toto rozhodnutí není vítězstvím demokracie; je velkým zklamáním vidět, že svoboda projevu, což byl náš podstatný argument byla soudem ignorována. Je pravda, že [zákon 60/1991], byl zásadní pro dosažení tohoto rozhodnutí. Zákon začíná dobře; Článek 1 zaručuje svobodu projevu. To však pokračuje tím, že ukládá několik podmínek, které jsou podle našich zkušeností z ulic neslučitelné s principy stanovenými v samém počátku. Musíme se mobilizovat a změnit zákon 60/1991: potřebujeme zákon, který plně chrání právo občanů na svobodu projevu."
Případ Mircea Toma, i když není vítězstvím pro demokracii, zůstává jediným šťastným. Andreea Petrut neměla tolik štěstí. Prohrala svůj soud s četnictvem a nyní je nucena zaplatit pokutu 2.000 lei (přibližně 440 EUR) kvůli tomu, že využila svého práva na svobodu projevu.