Před časem prošla Evropa změnou-k horšímu-bollywoodská demokracie a západní hodnoty prošly pomalu a jistě k lepšímu světu.
Migrační krize, která se stala v posledních letech ještě naléhavější, nutí evropské instituce ukázat své skutečné barvy. Vidíme čím dál tím méně unii v těchto institucích a více konglomerátu, v němž každá země "bojuje sama za sebe."
Extrémní rétorika
Politici nestojí mimo migrační krizi, ale spíše z toho dělají volební výhodu, mobilizují xenofobní a rasistické diskurzy a prosazují evropskou politiku vůči extrémní pravici, blíže k hlásání Marine Le Pen, než k integračně a unijně orientovanému přístupu, který označil počátky EÚ.
Nenávistí naplněná politická rétorika ve vztahu k migrantům, která-se se schválením médií, plynule spojuje s terorismem či trestnými činy, jako jsou sexuální útoky, loupeže nebo násilí, končí filtrováním do populace, která přijímá drastická omezení práv a svobod, a to nejen pro migranty, ale pro každého.
Ve jménu bezpečnosti a ochrany evropských a demokratických hodnot, evropská politika nachází dokonalé klima pro rychlé zrušení práv a svobod, kterých vybojování trvalo mnoho let.
Zavírání hranic
Skutečnost, že byl zpochybněn schengenský bezhraniční vnitřní prostor je možná nejvýznamnějším příkladem vztahu mezi rasismem, xenofobií a rušením práv a svobod. Několik zemí, zejména kvůli zhoršující se krizi uprchlíků, se rozhodlo udělat výjimku a obnovit vnitřní hranice.
Německo tak udělalo na hranicích s Rakouskem, což je opatření a priori dočasné, ale které bude pravděpodobně pokračovat donekonečna. Rakousko postavilo plot, stejně jako Španělsko na své hranici se Slovinskem. Francie, nucena útoky v Paříži, zavedla opatření (v zásadě "mimořádné") kontroly na letištích a hranicích. Norsko stejně, dle francouzského vzoru, zejména s důrazem na své přístavy. Společným faktorem je použití strachu v mnoha podobách.
Vlna nových zákonů
Ale i když se hranice posouvají směrem k uzavření, evropské země ztrácejí čas schvalováním legislativy vycházející z rasismu, xenofobie a v mnoha případech islamofobie, postojů, které jsou šířenx politickou rétorikou, a kterým daly křídla teroristické útoky.
Díky tomu dosáhla Evropská unie bodu, ve kterém v tichosti sleduje, jak její členské státy schvalují zákony, jako je ten nedávno schválený v Dánsku, který umožňuje, aby stát zabavil peníze, šperky a další hodnotné předměty přicházejícím uprchlíkům. Cílem je, aby bylo Dánsko méně atraktivní, a tím se snížil počet uprchlíků, kteří tam přicházejí.
Maďarsko také zrigidnilo své zákony, tři roky vězení pro každého, o kom bude zjištěno, že je v zemi bez papírů, a až pět let pro ty, kdo se pokusí překročit hranice nebo poškodit část 175 km drátěného plotu, který odděluje zemi od Srbska.
Německo schválilo zákon požadující, aby žadatelé o azyl, kterým není uděleno postavení uprchlíka, i když se jim dostane pomoci z humanitárních důvodů, nebyli způsobilí ke sloučení rodiny po dobu dvou let.
Španělsko drží krok s ostatními: po útocích v Paříž schválilo anti-džihádistický pakt, dokument ve stejném duchu jako takzvaný "roubíkový zákon", který již byl kritizován ze strany OSN (zvláštní zpravodaj varoval, že " hrozí, že budou porušována základní práva a svobody jednotlivce"). Znovu se politici, ve jménu bezpečnosti, chopili této příležitosti, aby upravili zákony takovým způsobem, že práva každého člověka, ale především určitých skupin, jsou krácena. Jak zpravodaj vysvětlil, anti-džihádistický pakt "by mohl kriminalizovat chování, které nepředstavuje terorismus," nebo dokonce vést k "nepřiměřeným omezením výkonu svobody projevu."
Pasivita
To jsou jen některé z příkladů toho, jak se rasismus a xenofobie prohloubily v Evropě jako výsledek migrační krize a teroristických útoků, a jak umožňují, aby se prosperita nenávistně řízené politické rétoriky stala obvyklou ve veřejné sféře.
Schovávání se za záminkou národní bezpečnosti a tvrzení, že zachování demokratických a západních hodnot, práv a svobod, které jsou kousek po kousku rozleptávány způsoby, které by jinak nebyly přijaty. Občané reagují pasivitou, i když by měli reagovat na každé omezování a - přinejmenším - udržovat a prosazovat svá těžce vydobytá práva.
Moha Gerehou je anti-rasistický aktivista a novinář pracující v oblasti lidských práv a otázek přistěhovalectví.