Sedm měsíců je příliš krátká doba na vydání rodného listu, píše Luboš V. z Pardubicka. Přečtěte si jeho pohled na komplikovaný boj s úřady při snaze nechat dceru zapsat na matrice.
Do třech pracovních dnů, jak ukládá zákon, jsem přišel na matriční úřad ohlásit narození dítěte a předložil veškeré doklady. Matrikářka vůbec nevěděla, jak má postupovat. Naproti tomu neváhala a nahlásila naší rodinu ihned na oddělení sociálně-právní ochrany dětí, která šetří případy týraných a zanedbávaných dětí. Pracovnice sociálky se u nás objevily ještě ten den tři hodiny po nahlášení narození dítěte a domáhaly se vstupu do našeho domu a chtěly vidět novorozenou dceru. Následně jsem byl celou věc vysvětlit na jejich úřadě. Pracovnice sociálky se dále snažily o vstup do našeho domu a dokonce nám vyhrožovaly i tím, že pokud je do domu nepustíme, zařídí se podle toho a přijdou třeba i s policií. Potom neváhaly provádět šetření u sousedů a doptávat se na nás, jako kdybychom naše děti týrali a zanedbávali. Neváhal jsem požádat o vysvětlení tohoto nestandardního postupu jejich nadřízenou, která tento postup okamžitě zastavila a sdělila, že oni se v této věci již nebudou nadále angažovat.
Když tato metoda nepomohla, matrika po nás začala vyžadovat nesmyslné doklady, například abychom jí vyplnili „Hlášení o narození“ pro Český statistický úřad, které má povinnost vyplňovat právě matrika sama. Že prý potom nám vydají rodný list. Na toto jsme jim sdělili, že to je jejich povinnost a my nejsme ani oprávněni toto hlášení vyplňovat, ale že jim s vyplněním samozřejmě můžeme pomoci sdělením příslušných informací. To matrika již nechtěla a začala si vymýšlet další a další doklady, jako potvrzení od gynekologa, že matka dítěte porodila a podobně. Také po nás matrika požadovala, abychom si sehnali nějaké svědky, kteří viděli ženu těhotnou a svědky, kteří byli u porodu, jakoby by byl porod veřejnou záležitostí. To nám přišlo už naprosto absurdní, protože matrikářka, která vydávala souhlasné prohlášení o jménu dítěte, ženu viděla těhotnou, navíc necelý měsíc před porodem. Potom matrika začala argumentovat tím, že dítě zřejmě ani neexistuje. Tak to už vůbec nechápeme, už jen proto, že s dcerou chodíme na běžné procházky ven, sousedé nás potkávají a také nám přišlo od místního úřadu blahopřání k narození dcery. A to není jediný úřad, jehož úředníci naší dcery viděli.
Matrika si navíc svévolně požádala o informace gynekoložku, která jim požadované informace bez souhlasu matky dítěte poskytla. Tedy matrika měla další důkazy, které požadovala, ale opět jí to bylo málo. Podali jsme tedy stížnost k Veřejné ochránkyni práv a na krajský úřad, který rozhodnutí matriky zrušil a vrátil jej znovu k projednání. Veřejná ochránkyně práv provedla šetření, které stále trvá. Z dosavadních zjištění však vyplynulo, že matriční úřad pochybil v nejedné věci, např. průtahy a chyby v řízení atd. Navíc je podle Veřejné ochránkyně práv v těchto případech naprosto nepřijatelné nahlašování rodin sociálce!
Ačkoliv jsme úřadům opakovaně sdělovali, že se jedná o závažnou věc, tedy že naše dcera stále nemá vydaný rodný list a rodné číslo, rozhodoval odvolací orgán, tedy krajský úřad, déle jak 4 měsíce, než rozhodl o tom, že celou věc ruší a vrátí zpět matrice.
Když si to tedy shrnu, matrika má nad rámec požadovaných dokladů k dispozici i těhotenský průkaz, vyjádření gynekoložky o návštěvách její ordinace a další soukromé gynekologické ordinace, úřednice matriky viděla ženu měsíc před porodem, další úřední osoby viděly již narozenou dceru, takže nemůže být pochyb, že dcera fakticky existuje, navíc při šetření sociálky vyplynulo, že lidé potvrdili, že miminko existuje a že jej také viděli a další důkazy, které matrika stále přehlíží.
Nyní tedy opět čekáme, jak se k tomu postaví původní matrika, které to odvolací orgán vrátil k dořešení.
Luboš V., Pardubicko