Tomuto případu předcházel případ sterilizace osoby, říkejme jí L. H. v Lotyšsku v roce 1997, k níž došlo bez souhlasu pacientky, v průběhu porody, kdy nastaly komplikace vyžadující císařský řez. L. H. zahájila soudní proces, který vyústil v rozsudek v roce 2006, ve kterém bylo stěžovatelce přiznáno od nemocnice odškodnění, kde sterilizace proběhla.
Nicméně, v průběhu případu, státní úřad pro kontrolu kvality poskytovaných zdravotnických služeb (Kontrola kvality zdravotnické péče a způsobilosti k práci, nebo MADEKKI), na popud ředitele nemocnice, začal shromážďovat zdravotnické záznamy stěžovatelky. L.H. byla informována o této skutečnosti zástupcem MADEKKI po telefonu, kdy jí také oznámil, že sterilizace byla vlastně její chyba. Případ se dostal k vyššímu soudu, který souhlasil (i když k tomu použil jiné argumenty), že MADEKKI neporušilo právo stěžovatelky na soukromí, i když shromážděné materiály obsahovaly citlivé údaje z mnoha let lékařské péče L. H.
Ve věci proti L. H., zaujal vyšší soud jiné stanovisko oproti nižšímu soudu. Především zopakoval, jak by právo na souhromí mělo být interpretováno v souvislosti se zdravotnickými záznamy, včetně ochrany kritických faktorů pro uplatňování práva na soukromí jednotlivce. Garance důvěrnosti zdravotnických záznamů by měla mít, dle soudu, nejvyšší prioritu pro všechny krajiny, které přistoupily k Úmluvě o lidských právech: "Je velmi důležité nejenom respektovat soukromí pacientů, ale také udržovat jejich víru v lékařskou profesi..."
Soud také poukázal na to, že záznamy o léčbě L. H. začaly být shromažďovány sedm let po tom, co došlo k sterilizaci, když došlo ke sporu žadatelky s nemocnicí. Na základě této skutečnosti soud vyvrátil tvrzení, že záznamy byly nutné pro posouzení viny lékaře, který provedl diskutovaný zákrok, a řekl, že ani nemocnice, ani MADEKKI nemají pravomoc soudit právní a disciplinární zavinění lékaře. Nicméně soud došel k závěru, že MADEKKI byla oprávněna shromažďovat lékařské zázamy L. H. a to z toho důvodu, že tím bylo MADEKKI umožněno, aby zajistila, zda byla pacientce poskytnuta řádná zdravotní péče, a také, že pro účely kvality lékařské péče, lotyšské předpisy o ochraně osobních údajů povolují shromažďování lékařských záznamů i bez souhlasu pacienta.
L. H. se obrátila na Evropský soud pro lidská práva, který se vyjádřil, že předpisy upravující jednání MADEKKI nejsou dostatščně konkrétní a jasné, což vedlo k porušení práv pacientky. Navíc, nejsou předpisy dostatečné k tomu, aby zajistily řádnou ochranu před svévolnými rozhodnutími orgánů. Kupříkladu předpisy zmiňují omezení rozsahu zdravotnických záznamů, které mohou být shromažďovány. V důsledku toho ESLP uvedl, že Lotyšské orgány porušily článek 8 Úmluvy tím, že nesplnily podmínku regulace limitů příslušných úkonů k zásahu do práva na soukromí, stanovenou odstavcem 2 tohoto článku. Soud vykládá tuto podmínku jako tvrzení, že tyto předpisy mají být jasné, přesné a nemají ponechávat prostor pro svévolnou interpretaci, která by mohla vést ke krácení lidí na jejich právu na spravedlivý proces a ochraně jejich práv.