Obce chtějí mít zdravotní údaje o mladistvých pacientech předtím, než zaplatí za tuto péči. Lékařské tajemství to ale neumožňuje. Ve skutečnosti je to je práve toto tajemství, které zaručuje lidem mluvit o svých problémech bez toho aby jim místní vláda koukala přes rameno.
Bez souhlasu zúčastněných není zpracování lékařských údajú ze strany obcí a prolomení lékařského tajemství povoleno. Nizozemský úřad pro ochranu údajů (CBP) na to důrazně upozornil v dubnu 2015.
Aby vláda přiměla profesionální pracovníky s mládeží, aby poskytli jejich zdravotní informace, je nutná změna. V dubnu 2015 předložil nizozemský kabinet návrh, který byl však byl přijat s ostrými komentáři ze strany Tweede Kamer (Sněmovna reprezentantů) a CBP.
Martin van Rijn, státní tajemník pro zdravotnictví, sociální péči a sport a Klaas Dijkhoff, státní tajemník pro bezpečnost a spravedlnost a ministr pro přistěhovalectví, budou muset přizpůsobit tento návrh, ale nechtějí čekat na demokratický proces. Přišli s prozatímním nařízením mimo Sněmovnu reprezentantů, které osoby pracující s mládeží poskytovat lékařské informace místní samosprávě. Tento koncept je v rukou Baromatru pro ochranu soukromí a je k nahlédnutí zde (pdf).
Protiprávní
Takovéto prozatímní nařízení může být povoleno pouze tehdy, pokud je na základě zákona, zvláště jedná-li se o tak klíčovou otázku, jako je lékařské tajemství. Takové nařízení musí splňovat požadavky zákona o ochraně osobních údajů. Prozatímní nařízení Van Rijn a Dijkhoff je nesplňuje, a je tedy protiprávní.
Například nebylo nahlíženo na nutnost žádat o všechny zdravotní údaje, aby bylo možné uhradit fakturu. Nejsou uvedeny žádné limity na proporcionalitu, mimo jiné. Nejsou přijate téměř žádná omezení na to, kdo má přístup k údajům, a jak mohou být použity. A (povinné) Posouzení dopadu na soukromí by zde mohlo být užitečné, ale nebylo provedeno.
Žádné základy v zákoně o mládeži
Takovéto prozatímní nařízení bez souhlasu parlamentu je možné pouze tehdy, když je povoleno podle zákona o mládeži. To není tento případ. V zákoně o mládeži je uvedeno mnoho subjektů, pro které mohou státní tajemníci přijít s dalšími pravidly.
Uvedení zdravotních údajů na fakturách není nedílnou součástí. Státní tajemníci mohou myslet, že je odvolávají na článek 7.3.11, páté části zákona o mládeži, ale tento článek se nezabývá zdravotními údaji na faktuře, ale zabezpečením dat. To je docela jiný šálek čaje.
Minimální scénář
Není ještě vůbec jisté, že Sněmovna reprezentantů a Eerste Kamer (Senát) schválí revidovaný pozměňovací návrh, který budou státní tajemníci prezentovat.
Pouze striktně mohou být zahrnuty nezbytné údaje, které umožní platby. To je vše. Pokud by změna prošla v budoucnosti, mohou být zvažována další oprávnění. Pro tuto chvíli přichází s rozsáhlým prozatímním nařízení, které umožňuje mnohem více, než je nezbytně zapotřebí.
Minimální scénář by mohl existovat s obsažením pouze jména pacienta a BSN (číslem pojištění). Ve svém vysvětlení státní tajemníci uvedli, že obce nechtěli spolupracovat s takovýmto minimálním scénářem, a to zejména proto, že si myslí, že období, ve kterém by to bylo platné, je příliš dlouhé, a protože by jim to přidalo mnoho práce.
To samozřejmě není dostatečný důvod, aby šlo lékařské tajemství stranou.
Špatná cesta
Z toho důvodu, že některé obce odmítají platit, protože se k nim nedostávají žádné zdravotní údaje, "což je situace, [...], která se může vyvinout v to, že péče o mládež, prevence, opatření na ochranu dítěte nebo rehabilitace mládeže nemusí být fakturovány nebo placeny", v závislosti na státním tajemníkovi.
Za účelem vyřešení této situace, Van Rijn a Dijkhoff, ve spolupráci s Vereniging van Nederlandse Gemeenten (Asociace nizozemských obcí) a CBP, tvoří toto sdílené prozatímní nařízení.
Tyto obrovské problémy by se měly raději řešit společně s členy Sněmovny reprezentantů a Senátem.
Je pozoruhodné, že Van Rijn a Dijkhoff by mnohem raději rozhodli o vypracování protiprávního prozatímního nařízení. Možná není potřeba tak velká, jak návrh uvádí.
Příspěvek od Barometru soukromí