Zákaz šátků ve Francii byl přijat všemi pracovníky veřejného sektoru

Výpověď pracovnice nemocnice proto, že trvala na nošení šátku v práci nebyla porušením jejích práv podle Úmluvy o lidských právech.
Evropský soud pro lidská práva rozhodl ve svém rozsudku ze dne 26. listopadu v případě Ebrahimian v. Francie, že nedošlo k porušení článku 9 (právo na svobodu náboženského vyznání) EÚLP.

Stěžovatelka, Christiane Ebrahimian, je francouzská státní příslušnice, který se narodila v roce 1951 a žije v Paříži. Ebrahimian byla zaměstnána na smlouvy na dobu určitou v rámci nemocniční služby veřejnosti jako sociální pracovnice nA psychiatrickém oddělení nemocnice Nanterre a Centra sociální péče, pobočky veřejného zdraví spravované městem Paříž.

Žádné náboženství v práci

Dne 11. prosince 2000, ředitel lidských zdrojů informoval stěžovatelku, že její smlouva nebude obnovena z důvodu jejího odmítnutí nenosit šátek a na základě stížností od pacientů.

Ředitel lidských zdrojů poslal Ebrahimian písemné upomínky dle stanoviska státu ze dne 3. května 2000, který uvedl, že když byla zaručena svoboda svědomí veřejných činitelů, princip světského charakteru státu ji bránil v realizaci práva projevovat její náboženskou víru při plnění svých úkolů; to, že měla na sobě viditelný symbol náboženského vztahu představuje porušení povinností veřejného činitele.

Rozsudek soudu

S odvoláním na článek 9 (právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání), se Ebrahimian stěžovala, že rozhodnutí neobnovit její smlouvu sociální pracovnice bylo v rozporu s jejím právem projevovat své náboženství.

Evropský soud pro lidská práva (ESLP) poznamenal, že nošení závoje bylo posouzeno orgány jako okázalý projev náboženství, který byl neslučitelný s požadavkem neutrality veřejného činitele při výkonu jeho funkce. Stěžovatelce bylo nařízeno, aby se řídila zásadou sekularismu ve smyslu článku 1 Francouzské ústavy a požadavkdm neutrality, která vyplývá z této zásady.

Ochrana pacientů

Podle vnitrostátních soudů, bylo nutné obhájit sekulární charakter státu, a tím chránit nemocniční pacienty před jakýmkoliv rizikem vlivu či zaujatosti k jejich vlastní svobodě svědomí.

Nutnost ochrany práv a svobod druhých - to znamená úcta ke každému náboženství - tvořil základ předmětného rozhodnutí.

ESLP konstatoval, že vnitrostátní orgány nepřekročily prostor pro uvážení, když došli k závěru, že nebylo možné sladit náboženské přesvědčení paní Ebrahimian s povinností zdržet se jeho projevujů, a při rozhodování dali přednost požadavku neutrality a nestrannosti státu.

Přečtěte si tiskovou zprávu Soudu pro lidská práva (EN/FR) a rozsudek (k dispozici pouze ve francouzštině).