Tech & Rights

#MeAndMyRights: Co jsou metadata a proč bychom je měli chránit?

Politici, kteří argumentují ve prospěch hromadného dozoru, často rozlišují informace, které chtějí shromažďovat. Argumentují, že shromažďování našich metadat, ne obsahových údajů, je v pořádku. Pojďme se na toto tvrzení podívat ...

by Israel Butler

Slovo data znamená prostě informace. V kontextu série #MeAndMyRights odkazuje na informace, které jsou uchovávány elektronicky. Mohou být uložena v databázích internetové nebo telefonní společnosti nebo na paměťovém zařízení, jako je pevný disk nebo USB, které můžete používat doma nebo které používají firmy a úřady.

Údaje o obsahu odkazují na skutečný obsah vašeho telefonního hovoru, e-mailu nebo textových zpráv. To znamená, všechno to, co jste řekli v telefonním hovoru, nebo na videu, které jste natočili, pokud se jednalo o videohovor nebo slova, která jste napsali v e-mailu nebo textové zprávě.

Metadata odkazují na informace o vašich voláních nebo e-mailech, spíše než o tom, co je v nich. Takže věci jako předmět e-mailu nebo textové zprávy, jméno příjemce, čas, kdy byl odeslán, místo, kde jste byli, když jste je odeslali. Nebo v případě telefonního hovoru, číslo, které jste volali nebo přijali, kde jste byli během hovoru a jak dlouho to trvalo. Mnoho aplikací na vašem chytrém telefonu shromažďuje také informace o vaší poloze, a ty jsou také považovány za metadata, stejně jako adresy všech webových stránek, které jste navštívili, a vyhledávání, které jste provedli pomocí vyhledávačů na internetu.

Metadata o nás prozrazují mnoho

Důvod, proč politici dělají rozdíl mezi metadaty a obsahovými daty, je ten, že mnoho vlád chce shromažďovat naše metadata. Politici, kteří argumentují ve prospěch hromadného dozoru, často přirovnávají metadata k adrese napsané na obálce a porovnávají obsahová data s dopisem uvnitř. Domnívají se, že veřejnost by neměla mít problém s tím, že vláda shromažďuje naše metadata, protože nezjistí, co říkáme. Bohužel je to velmi zavádějící analogie.

Pravdou je, že metadata o nás ve skutečnosti říkají mnohem víc a mnohem rychleji než obsahová data. Kdybychom viděli vaše metadata shromážděna během několika týdnů, můžeme si poměrně rychle udělat představu, jaká je vaše každodenní rutina. Například, kdy a kam chodíváte na oběd, kde pracujete, v kolik hodin přijíždíte a odjíždíte, co děláte po práci (například vyzvedáváte děti ze školy, jdete do posilovny, nakupujete). Byli bychom schopni identifikovat vaše nejbližší přátele a kolegy, protože to jsou lidé, s kterými máte nejčastěji kontakt. A také bychom mohli z předmetů emailů zjistit, o čem se bavíte. Byli bychom schopni zjistit, jestli jste si s rodinou blízcí a podívát se, jak často s ní komunikujete. Byli bychom schopni analyzovat vaše politické a náboženské názory tím, že se podíváme na vámi navštívené webové stránky. Byli bychom schopni analyzovat vaše koníčky na základě toho, co nakupujete a čtete online. Pokud komunikujete s lékařem, právníkem, vaší bankou, psychologem, klinikou plodnosti nebo manželským poradcem, taky bychom dokázali zjistit, jestli máte rodinné, zdravotní, právní nebo duševní problémy. Metadata umožňují, abychom se o nás dozvěděli hodně, aniž bychom museli číst obsahy našich e-mailů nebo sledovat videa z našich konverzací.

Vnitrostátní zákony zaplňují mezeru

Naše vlády skutečně přijaly prostřednictvím Evropské unie zákon, který vyžadoval, aby všechny internetové a telefonní společnosti shromažďovaly a uchovávaly naše metadata po dobu několika let. Tento zákon byl nazýván směrnicí o uchovávání údajů. V roce 2014 rozhodl Soudní dvůr EU, že tento zákon byl nezákonný, protože zasahoval do soukromí všech. Soud neřekl, že policie nemůže nikoho sledovat. Musí však existovat důkaz, že dotyčný cíl může dělat něco nelegálního. Vládám není dovoleno zacházet s obyčejnou populací jako s podezřelými z trestné činnosti, kteří nemají nárok na soukromí.

Namísto zrušení praxe hromadného dozoru se většina vlád rozhodla vytvořit vlastní národní zákony, aby zaplnila mezeru, která zůstala v okamžiku, kdy byla směrnice o uchovávání údajů prohlášena za nezákonnou. V roce 2016 rozhodl Soudní dvůr EU v druhém případě, kdy uvedl, že tyto nové vnitrostátní zákony jsou také protiprávní. To však nezastavilo několik vlád, aby nadále jednaly v souladu se zákony, které umožňují hromadný dohled, například ve Velké Británii a Nizozemsku. Je smutné, že Evropská komise, která má zajistit, aby se národní vlády řídily právními předpisy EU, uvedla, že "není ani proti, ani nepodporuje" vytvoření nových vnitrostátních zákonů o uchovávání údajů. Možná si Komise myslí, že hromadný dohled hraje důležitou roli při udržování bezpečnosti před terorismem. Bohužel, všechny důkazy říkají, že při zastavení teroristů hromadný dohled je zbytečný. Více o tom brzy.

#MeAndMyRights