V posledním článku jsem popsal sociální kontrolu: lidé mají tendenci dodržovat pravidla a řídí se většinovým názorem, zvláště když si myslíme, že jsme sledováni. A je pravděpodobné, že je to výsledek evoluce. Někteří z vás pravděpodobně již namítali, že teorie vysvětlující sociální kontrolu není neprůstřelná. Všichni známe lidi, kterým nevadí vyčnívat z davu. Extrémisty a radikály, kteří pravidelně zpochybňují a mění názor většiny najdeme ve vědě, politice i náboženství. Pravděpodobně máme přátele, kteří se vyžívají v porušování pravidel nebo zpochybňují společenské konvence. Vzdělávací systém naučí lidi myslet kriticky a zpochybňovat tradicie a přijatou moudrost. Proč tito lidé nesouhlasí s většinou - proč na ně sociální kontrola nefunguje? Jistě, kdyby sociální kontrola přesně vysvětlila veškeré lidské chování, pak by se nikdy vůbec nic nezměnilo, protože všichni by vždycky následovali většinové myšlení a my bychom stále pálili čarodějnice, zneužívali dětskou práci a podporovali otroctví.
Přečtěte si předchozí díly série #MeAndMyRights
Odpovědi na otázku jak se formuje veřejné mínění najdeme ve výzkumech ze sociální psychologie a dalších akademických disciplín i v komunikačních studiích, které stavěly na raném výzkumu sociální psychologie. Jednoduše řečeno, existuje skupina lidí, které označujeme jako "tvůrce názorů" - lidi jako politici, aktivisté, náboženští vůdci, novináři, podnikatelé nebo akademici. Tvůrci názorů jsou jednotlivci, kteří jsou tak přesvědčeni o správnosti svého názoru, že fenomén sociální kontroly nestačí sám o sobě, aby je umlčel. A tito tvůrci názorů mohou v průběhu času ovlivňovat jiné a nakonec přesvědčit většinu společnosti, že jejich myšlenky by se měly stát tradicí nebo zákonem.
Tak jak menšina ovlivňuje většinu? Chystám se tento proces rozdělit do dvou fází. Za prvé, musíte pracovat na tvůrcích názorů. Tvůrci názorů vytvářejí nové myšlenky a koncepty. To by mohla být představa o novém pravidle nebo o novém způsobu, jak dělat věci: recyklujme a snažme se chránit životní prostředí, postarejme se o to, aby bylo nezákonné, že manžel bije svou ženu, dejme dohromady veřejné peníze a vytvořme bezplatnou zdravotní péči, zakažme chemické zbraně. To mám na mysli když hovořím o sociální inovaci: vytváření nových pravidel o tom, jak by měly naše společnosti fungovat.
Druhá fáze: jakmile by byly tyto nové myšlenky vytvořeny, máme další fázi - veřejnou diskusi. Jakmile tvůrci názorů zveřejní své nápady široké veřejnosti, rozhodneme se, zda je přijmeme nebo odmítneme. Někdy může trvat roky, než se nové myšlenky rozšíří a přesvědčí společnost jako celek. Někdy se nové nápady prostě nestanou vůbec populární. A někdy i myšlenky, které budou přijaty, nejsou pro společnost dobré, například pojem rasové nadřazenosti nebo vzájemné destrukce.
Přečtěte si předchozí díly série #MeAndMyRights
Takže jak do toho vstupuje soukromí? Zapamatujte si - tvůrci názorů jsou lidé, kteří jsou tak přesvědčeni o svých myšlenkách, že je společenská kontrola neumlčí. Výzkumníci zjistili, že nové myšlenky budou s největší pravděpodobností přesvědčivé, pokud budou předloženy důsledně, soudržně a přesvědčivě. Může se stát, že tvůrci názorů budou měsíce nebo roky přemýšlet, testovat a zdokonalovat své nápady s lidmi, kterým důvěřují, než budou přesvědčeni, že mají neprůstřelný argument. A teprve pak budou moci tyto myšlenky propagovat a obhájit veřejně. Mnoho myšlenek, které nyní považujeme za cenné sociální nebo právní předpisy, bylo kdysi považováno za pobuřující. Například zrušení otroctví, rasová rovnost, kriminalizace domácího násilí, dekriminalizace homosexuality, dobré životní podmínky zvířat; nebo nedávno, crowd-funding, sdílené ekonomiky, recyklace, lidská práva, sociální média, svoboda informací, globalizace, sociální podnikání a environmentalizace. Můžete zoukmat, vyvíjet a vylepšovat nové nápady jen pokud máte soukromí.
Nepotřebujete soukromí jen chcete-li se vyvíjet a vytvářet nové nápady. Potřebujete soukromí také na to, aby jste nápady šířili. Jak víme, většina lidí dodržuje většinový názor a sociální pravidla. Kvůli sociální kontrole se jednotlivci zdráhají přiznat, že vážně zvažují kontroverzní názory nebo informace. Bez soukromí nemohou jednotlivci využít příležitost k výzkumu nebo debatě s lidmi, kterým důvěřují, aby je neposuzovali, aby mohli vyjádřit svůj názor bez společenské kontroly. Když se lidé sami cenzurují kvůli nedostatku soukromí, je to někdy označováno za "mrazivý účinek" nebo "spirálu ticha".
V demokracii jsou zákony a politiky vytvářeny, rozvracovány a upravovány v souladu s veřejným míněním. Bez sociální inovace nemůžeme mít demokracii. Bez soukromí neexistuje sociální inovace.