Hlasováním 9íti k 8mi rozhodl ESLP, že došlo k porušení článku 7 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (žádný trest bez zákona) v případě Vasiliauskas v. Litva.
Litevské soudy již dříve odsoudily Vasiliauskase, bývalého důstojníka MGB (KGB), za genocidu bojovníků za svobodu v roce 1953 a odsoudily jej ke čtyřem letům odnětí svobody, pouze s odkladem výkonu trestu kvůli jeho nemoci a stáří.
Ve svém odvolání k Evropskému soudu pro lidská práva, tvrdil stěžovatel, že na základě článku 7 Úmluvy litevské soudy uplatňovaly širší definici trestného činu genocidy, takovou, která nebyla v souladu s mezinárodním právem, protože také zahrnovala genocidu politické skupiny - což, v souladu s vnitrostátními soudy, partyzáni byli.
Neprávem odsouzen za genocidu
Velký senát soudu zjistil, že Vasiliauskas byl odsouzen na základě "právních ustanovení, které nebyly v platnosti [vnitrostátního nebo mezinárodního práva v roce 1953]," a tím porušil Evropskou úmluvu o lidských právech.
V loňském roce Ústavní soud Litvy rozhodl, že sovětské deportace a represe během partyzánské války by představovaly genocidu, pokud by bylo prokázáno, že tyto zločiny měly za cíl zničit významnou část litevského národa. Podle výkladu nabízeného Ústavním soudem, může Litva uplatňovat širší definici trestného činu genocidy, ale tato ustanovení nelze uplatnit zpětně.
Štrasburský soud zaznamenal nedostatek "historických a faktických údajů", o tom, jak litevští partyzáni reprezentovali národ. Rozsudek zní:
"Soud není přesvědčen o tom, že v rozhodné době stěžovatel, a to i za pomoci právníka, mohl předvídat, že zabíjení litevských partyzánů mohlo představovat trestný čin genocidy litevských státních příslušníků nebo etnických Litevců."
Citlivé téma
Sovětská historie je velmi citlivým tématem pro litevskOU veřejnost. Mnoho organizací a hnutí odsoudilo Soud pro lidská práva za tento rozsudek. Veřejná rada, která se skládá z asociací věnujících se boji proti sovětské okupaci, oznámila protest "pokud jde o zproštění obžaloby vraha partyzánů," s tvrzením, že rozhodnutí ESLP bylo "zaujaté a nespravedlivé."
Vytautas Landsbergis (první hlava státu z Litvy po vyhlášení nezávislosti od Sovětského svazu a v současnosti politik a poslanec Evropského parlamentu) uvedl, že "současné znění rozsudku ESLP nepřímo legitimizuje okupaci a anexi Litevské republiky SSSR."
Konzervativní strana připravila rezoluci k odvolání se k soudu pro lidská práva, ve které tvrdí, že v roce 1953 byl Vasiliauskas subjektem trestního zákona v platnosti před okupaci, který "nikdy nebyl zrušen žádným úkonem suverénní Litvy."
'Zašli jsme příliš daleko'
Právníci jsou jiného názoru. "Po obnovení naší nezávislosti, jsme začali řadit všechny sovětské zločiny jako genocidu ve všech případech - zašli jsme tak příliš daleko, teď se musíme vypořádat s následky naší horlivosti, které, jak doufám, popostrčí naše orgány vymáhající právo a soudy, aby brali mezinárodní právo vážněji," řekl k případu Justinas Žilinskas, expert na mezinárodní právo.
Podle něj došlo k chybám v důsledku mnoha důvodů. "Zahrnuje to určité politické důvody, mládí a nezkušenost našeho státu, a i touhu zajistit, aby se viníci nevyhýbali trestnímu řízení a byli stíháni co nejdříve."
Žilinskas zdůraznil, že je i důvod k optimismu - rozsudek soudu byl "plný odlišných stanovisek", a někteří soudci pochopili a podpořili postoj Litvy. Egidijus Kūris, soudce zastupující Litvu, vyjádřil své nesouhlasné stanovisko prostřednictvím básni Archibalda MacLeishe, "Mladí mrtví vojáci nemluví."