Tech & Rights

České ministry rozděluje názor na kojenecké ústavy

Patnáct let už se hovoří o tom, že by Česko nemělo posílat novorozence do kojeneckých ústavů a měli by o ně pečovat přechodní pěstouni. Přesto se ve středu vláda na reformě péče o děti opět neshodla.

by The League of Human Rights
(Image: Pavel P. - Flickr/CC)

Česko je jednou z posledních evropských zemí, kde je ještě možné umístit dítě mladší než tři roky do ústavu.

Akční plán vlády počítá s tím, že do roku 2020 začne platit zákaz umisťování malých dětí do ústavů, stanoví se maximální kapacita dětí v dětských domovech a péče o děti se sjednotí pod jeden úřad − ministerstvo práce a sociálních věcí.

"Byla bych šťastná, kdybychom dokázali to, co Slováci. Ti už před řadou let touto transformací kojeneckých ústavů prošli," říká ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová (ČSSD).

V současné době jde většina finančních prostředků (52 procent) právě do ústavů, necelá třetina putuje na náhradní rodinnou péči a jen 19 procent na prevenci a práci s rodinami.

Názory ministrů se liší

Marksová chce, aby se poměr obrátil a více peněz šlo na prevenci v rodinách. V tom by podle ní mělo pomoct právě sjednocení péče o děti pod jeden resort.

To však odmítá také ministryně školství Kateřina Valachová. Dětské domovy si chce nechat pod svým dohledem.

Zabránit tomu, aby děti nebyly odebírány z rodin kvůli sociálním a bytovým důvodům, by podle ní měly orgány sociálně-právní ochrany dětí, které mají kontakt s rodinami a spadají pod ministryni Marksovou.

S rušením kojeneckých ústavů a sjednocením péče pod jedno ministerstvo nesouhlasí ani ministr zdravotnictví Miloslav Ludvík.

"Podle mě mají všechny typy zařízení péče o děti svůj smysl a své místo. To je případ i kojeneckých ústavů, jež se starají o těžce postižené děti do tří let. Ministerstvo práce a sociálních věcí je v této otázce podle nás příliš revoluční," míní Ludvík.

Důvodem, proč se má péče transformovat, je především rodinné prostředí, které mohou přechodní pěstouni dítěti poskytnout.