Tento článek se poprvé objevil v tištěném a on-line vydání Irish Examiner 23. března 2015 jako součást podrobného přehledu mezer ve vztahu Irska k mezinárodním normám v oblasti lidských práv, ke kterému přispěla Irská rada pro občanské svobody.
Každý následující evropský a globální monitorovací proces přidal další zrnka pravdy, dokud nebyly obrysy respektu Irska k lidským právům zcela jasné.
Při pohledu z jakéhokoli úhlu, jsou stíny hluboké a tmavé: barbarská chirurgické praxe symfyziotomie; zacházení s přeživšími z Magdalenských prádelen; absence bezpečného a legálního potratu. Klíčové části chybí úplně: Pořád není nezávislý monitoring podmínek na policejních stanicích a zacházení s osobami se zdravotním postižením; ekonomická, sociální a kulturní právav naší Ústavě i nadále chybí.
Irsko je plnoprávným členem Rady OSN pro lidská práva od roku 2013, členství bude i nadále zastávat až do konce tohoto roku. V této funkci je důležitou součástí vedení v zahraničí, ale toto se nesetkalo s dostatečnými zlepšeními v oblasti lidských práv v naší zemi. Společně se svými partnery, sleduje Irská rada pro občanské svobody pokrok státu při provádění standardů, které prosazoval na mezinárodní úrovni během svého funkčního období v Radě pro lidská práva.
Podíváme-li se na celou škálu doporučení, která byla v posledních letech adresována Irsku, uvidíme některé zastřešující implementační nedostatky.
To není stav, kdy je respektována autonomie a tělesná integrita žen. Po odhalení zjevných důkazů o zneužívání, byla reakcí státu spíše ochrána partikulárních zájmů než dosažení spravedlnosti a zajištění nápravy. V rozporu s doporučeními Výboru OSN pro lidská práva, 80-ti-leté oběti symfyziotomie byly nuceny volit mezi odškodněním za jejich zneužívají v hotovosti a bojem u Nejvyššího soudu za obhajobu svých práv.
Hlasy z mála přeživších bývalých obyvatel z Magdalenských prádelen byly potlačeny, a opakované výzvy Výboru OSN proti mučení k nezávislému vyšetřování zacházení s nimi ignorovány. Od okamžiku, kdy žena v Irsku otěhotní, naše zákony prohlašují, že se vzdává práva určit, zda se bude pokračovat v těhotenství až do termínu.
Irsko není nadšené z vytvoření účinných odpovědnostných mechanismů. Dvě klíčové smlouvy OSN o sledování špatného zacházení v detenčních zařízeních a o právech osob se zdravotním postižením, byly přijaty Irskem v roce 2007, ale ani dosud nedostaly sílu zákona. Obě smlouvy nařizují vytvořit nezávislé kontrolní mechanismy na vnitrostátní úrovni, které by posílily mezinárodní kontrolu opatření v zemi.
Hlavní důvody pro pomalý výkon lidských práv v Irsku, byly také zmíněny. Nigel Rodley se k jednomu z nich vyjádřil po vystoupení Irska před Výborem OSN pro lidská práva loni v létě. Po vyjmenování "Magdalenských prádelen, matka-a-dítě domovů, zneužívání dětí, symfyziotomie," uvedl: "Je to docela sbírka a je to sbírka, která se provádí v [po], období, které je jen těžko tolerovatelné pro jakoukoli smluvní stranu. A nemohu se ubránit pozorování, že [nejsou] odpojeni od institucionálního systému víry, který ve státě převládá."
Kromě náboženství, náš systém právního vzdělání neposkytl důkladnou průpravu v oblasti mezinárodních lidskoprávních standardů pro celé generace právníků, kteří nyní zastávají pozice moci a vlivu. Povaha a rozsah mezinárodních závazků Irska je příliš často nenuceně (a neprávem) odnítána lékaři a soudci ve prospěch komfortu ústavních principů práva přijatých před desítkami let.
V podstatě je nepravděpodobné, že se stav lidských práv v Irsku výrazně zlepší po zavedení provozní odpovědnosti za provádění doporučení smlouvních orgánů.
Je aspoň jeden důvod k nějakému optimismu, když ministr zahraničních věcí Karel Flanagan nedávno oznámil svůj záměr "přinést větší důraz a soudržnost" k práci Irska v oblasti lidských práv, tím, že zřídil meziresortní výbor pro lidská práva, kterému předsedá ministerský koncipient. V případě, že mu bude dán silný mandát a budou tam vysocí představitelé ze všech příslušných provozních útvarů, mohlo by to hrát významnou úlohu při zajišťování, toho, aby Irsko mohlo být pyšnější na odkaz svého členství v Radě OSN pro lidská práva.
Mark Kelly je ředitelem Irské rady pro občanské svobody - www.iccl.ie