I když v polském a mezinárodním právu existují předpisy, které zaručují neomezenou mobilitu s asistenčním psem, zrakově postižení musí bojovat za svá práva.
Klientka Helsinské nadace pro lidská práva (HFHR) jela v roce 2014 autobusem z Lublinu do Varšavy. Vybrala si vlastního poskytovatele dopravy a řidič jí obepřel vstup na palubu autobusu s tím, že firemní politika neumožňuje přepravu zvířat.
Soud rozhodl v březnu 2016, že společnost se musí omluvit a věnovat 5,000 PLN (zhruba 1200 EUR) na sociální účely. Verdikt není právně závazný. Podle soudu bylo chování řidiče autobusu otřesným aktem diskriminace.
"Rozhodnutí soudu je jasným znamením, že je nepřijatelné, aby k porušování právního nároku lidí doprovázených asistenčními psy, docházelo ve veřejných zařízeních, včetně dopravních prostředků," říká Dorota Pudzianowska, právnička HFHR.
Discriminace v restauracích
Nejedná se o první soudní spor monitorován HFHR týkající se diskriminace osob s asistenčními psy. V lednu 2016 soud prvního stupně rozhodoval v případě zrakově postižených, kterým byl odepřen vstup do restaurace, protože byli doprovázeni psy.
Personál restaurace jim řekl, že není možné, aby vstoupili dovnitř a nabídl jim stůl na terase. V té chvíli se ale počasí změnilo, začalo těžce pršet a teplota prudce klesla. Zákazníci chtěli zůstat uvnitř.
Informovali pracovníky o jejich právu na neomezenou pohyblivost a ukázali jim svá osvědčení, ale stále jim nebylo dovoleno vstoupit. Byli dokonce požádáni, aby opustili restauraci. Podle zákazníků, zaměstnanci tvrdili, že psi by mohli pokousat děti, které byly v restauraci.
Podle rozhodnutí soudu byl zákazníkům odepřen vstup kvůli nedostatku stolů, nikoli z důvodu přítomnosti jejich asistenčních psů nebo jejich postižení; proto nedošlo k diskriminaci.
Zákon vs. praxe
Osoby se zdravotním postižením zraku doprovázeny psy byly v Polsku mnohokrát diskriminovány. Proto byl před pár lety doplněn zákon o profesní a sociální rehabilitaci a zaměstnanosti přidáním záruk pro přístup osob doprovázených psy ve většině veřejných zařízení, jako jsou soudy, kina, divadla, restaurace, instituce a prostředky veřejné dopravy.
Kromě toho, je zakázán jakýkoliv druh diskriminace na základě zdravotního postižení podle článku 5 Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením. Tato úmluva, která vyžaduje nezávislou a inkluzivní účast na společenském životě, zdůrazňuje rovněž právo osob se zdravotním postižením k využívání přiměřených úprav.
Nicméně, problém diskriminace zrakově postižených nebyl vyřešen. Předseda nadace Vis Maior, která podporuje lidi se zrakovým postižením, řekl v rozhovoru pro zpravodajský kanál TVN24, že se stále setkávají s mnoha případy zrakově postižených, u kterých došlo k odepření vstupu do veřejných zařízení v doprovodu asistenčního psa. To se děje i v případech, že jsou ve stejné budově organizovány aktivity pro zrakově postižené.
Více informací o situaci osob se zrakovým postižením v Polsku si můžete přečíst v publikaci Skrytá většina v Polsku, k dispozici zde.