Ve světle smrti Fidela Castra a rostoucích represích vůči demokratickému hnutí na Kubě, měly by se Rada EU a Evropský parlament ptát, zda dohoda o spolupráci a politickém dialogu (PDCA), která byla včera podepsána je opravdu to nejlepší, co mohla Evropská unie učinit pro prosazování lidských práv a demokracie na Kubě.
Tato zpráva se zaměřuje na politiku, kterou Evropská unie vyvíjela vůči Kubě v posledních několika letech, jak je kodifikováno v PDCA. Stavíme roli Dohody do souvislosti se současnou politickou situací na Kubě a srovnáváme ji s předchozí politikou, jak je definována ve Společném postoji EU vůči Kubě, přijatém Radou EU v roce 1996.
Reformy v oblasti lidských práv nepřijdou brzy
Budeme také srovnávat, jak řeší lidská práva a demokracii dohoda PDCA s asociační dohodou, která byla podepsána v roce 2012 se šesti zeměmi Střední Ameriky (Viz zpráva "Nic jiného, než dialog o lidských právech.")
Zvýšení politické represe začalo těsně po skončení jednání v březnu a návštěvě prezidenta Obamy na ostrově o několik týdnů později. To lze vnímat jako důsledek zvýšeného vládního sebevědomí po úspěšném navázání nových vztahů s mezinárodním společenstvím, aniž by se musel politický systém měnit.
Tato zpráva dochází k závěru, že strategie kubánské vlády v příštích letech je transparentní a neobsahuje žádné reformy, pokud jde o politické zřízení a lidská práva.
Při srovnání smlouvy s Asociační dohodou, podepsanou EU a šesti zeměmi Střední Ameriky v roce 2012, je zřejmé, že požadavky týkající se demokracie a lidských práv ve formálně demokratických státech jsou mnohem vyšší než v autoritářských, jakým je právě Kuba.
Přechod moci
Z tohoto pohledu dohoda spíše doplňuje vládní strategii pro přechod politické moci z revoluční generace na její politické dědice a ekonomickou moc do rukou armády, více než prosazování agendy v oblasti lidských práv, jak tvrdí Evropská unie. Kubánská vláda proto může snadno uvést záležitosti do souladu s PDCA, aniž by se, pokud jde o lidská práva, cokoliv změnilo.
Mezinárodní společenství delegitimizuje úsilí demokratického hnutí pro změnu nenásilnými prostředky tím, že pomáhá chránit kubánský status quo.
Frustrovaní občané tedy mohou ztrácet víru v mírové změny a prosazovat násilí. Dojde-li na tyto okolnosti, mezinárodní společenství by muselo zasáhnout.
Chybný krok
Dohoda je však nejen chybným krokem ve vztahu ke Kubě, ale také ve vztahu k jiným autoritářským vládám. Pokud Evropská unie sleví ze svých nároků vůči jedné autoritářské zemi, bude ještě těžší, aby se zasadila o změnu v jiných.
Doporučujeme členům Evropského parlamentu, aby dohodu neschválili.
Další podrobnosti najdete v následujících odkazech:
http://m.diariodecuba.com/derechos-humanos/1481159010_27260.html (španělsky)
https://www.civilrightsdefenders.org/sv/news/open-letter-to-eu-on-cuba-negotiations/ (anglicky)