Druhá část této série se dívá na to, jak se budou podle nového zákona snižovat sociální dávky pro žadatele o azyl. Toto rozhodnutí bylo předmětem drsné kritiky ze strany organizací občanské společnosti.
Nová právní situace
- "Další nepeněžitá plnění místo hotovosti": Žadatelé o azyl ubytovaní v prvních přijímacích střediscích již nebudou dostávat hotovost. Předtím dostávali příspěvek ve výši 143 eur, který mohli žadatelé o azyl využít na veřejnou dopravu, telefonní karty a další osobní potřeby (životního socio-kulturního minima). Tyhle věci by měly být nyní poskytovány ve formě věcného plnění. Ubytování, oblečení, potraviny a hygienické výrobky jsou stále poskytovány v prvních přijímacích střediscích (tělesná stránka životního minima).
- "Ani nepeněžitá plnění, ani hotovost": Ti, kteří jsou povinni opustit zemi a ti, kteří, z důvodů, za které jsou zodpovědní, nemohou být deportováni, nebo ti, kteří dosud neopustili zemi, dostanou jen dávky podle "fyzického existenčního minima." Nedostanou žádné další výhody.
Podle federální vlády, mají škrty sloužit k eliminaci "špatných pobídek." Odmítnutí žadatelé o azyl mají opustit zemi dříve.
Z hlediska lidských práv
Podle odborníků je zde předpoklad, že "špatné pobídky" mobilizující lidí, jsou neudržitelné. Migrace je drahá, těžká a velmi často riskantní. Myšlenka, že pár eur kapesného by mohlo přesvědčit lidi k takovému rozhodnutí, ignoruje realitu. Nový zákon vyvolává problémy týkající se základních a lidských práv.
Každá osoba žijící v Německu, bez ohledu na státní příslušnost, má základní právo na záruku důstojného existenčního minima. Toto právo je založeno na článku 1.1 Německé ústavy (lidská důstojnost) ve spojení s čl 20.1 (princip sociálního státu). Chrání fyzickou existenci - to znamená, potraviny, oblečení, domácí potřeby, ubytování, topení, kanalizace a zdraví - ale také právo udržovat mezilidské vztahy a účastnit se společenského, kulturního a politického života. V rozsudku z roku 2012, Spolkový ústavní soud výslovně potvrdil, že toto základní právo se vztahuje také na žadatele o azyl. Migrační politika, stejně jako škrty sociálních dávek, aby se zabránilo pobídkám k migraci, nemohou odůvodnit žádné snížení dávek pod fyzické a sociokulturní existenční minimum. Protože lidskou důstojnost nelze měnit ve světle úvah migrační politiky. Jaké by tedy měly v souladu s tím nové předpisy být?
Odpovídající práva se odvozují z Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech (ICESCR): Například, každá lidská bytost má právo na sociální zabezpečení (článek 9) a právo na účast v kulturním životě (článek 15.1.a).
Lidská práva jsou individuální nároky
Německo se zavázalo respektovat a chránit základní a lidská práva. Jestliže jsou tato práva v Německu porušována, dotčené osoby mají právní nárok. Samozřejmě je v této věci v Německu velmi důležitá Ústava a základní práva.
Na výše uvedené úrovni, existují i jiné závazky v oblasti lidských práv, které je nutno vzít v úvahu při výkladu německých zákonů a dokonce i ústavy. Jedná se například o Evropskou úmluvu o lidských právech a další úmluvy na úrovni Organizace spojených národů (Úmluva OSN o právech dítěte, ICESCR a tak dále).
Ve všech aspektech azylového zákona, to bude důležité. Podle nových zpráv, německé ministerstvo vnitra už plánuje změnu zákona, aby dále oslabilo právo na azyl. Nejdůležitější otázkou bude, zda a jak se Německo postaví ke svým závazkům v oblasti lidských práv a základních svobod.