HBO nedávno vysílalo The Man in the High Castle, román od Philipa K. Dicka, v němž nastiňuje alternativní linii historie, kde nacisté vyhráli druhou světovou válku a obsadili Evropu a některé části USA. Protagonisté románu mají vnitřní pocit, že je s historií něco špatně.
Sledují průlom mezi jejich paralelní realitou a linií opravdové historie až do roku 1933, kdy byl prezident Roosevelt zavražděn, což vedlo k pokračování velké deprese a amerického izolacionismu. Prostřednictvím dokumentárních záběrů tajemného The Man in the High Castle se dozvědí o existenci jiné reality, ve které nacisté prohráli válku a lidé žijí v demokracii a svobodě.
Co špatně s realitou?
Při čtení denních zpráv si nemohu pomoci, ale mám podobné pocity. Co je s realitou špatně? Stalo se něco, co nás odklonilo od "skutečné" linie historie? Má někde jinde existovat jiná Evropa, který je na cestě směrem k silnější unii, s méně úspornými opatřeními a větší sociální a hospodářskou soudržností, s větší otevřeností a solidaritou?
Pokud existuje jiná Evropa, její představitelé jistě reagovali na finanční krizi jiným způsobem než v naší realitě. Drželi krizi pod kontrolou bez úsporné doktríny. Zkrotili úzkost svých lidí, aby bylo možné se vyhnout crescendu o populistické euroskeptické právo.
Spojené království neuvažuje o "Brexitu" a nečelí nové éře izolacionismu. Jižní Evropa není paralyzována železnými řetězy úsporných opatření vnucenými nějbohatšími zeměmi, ale je místo toho podporováná intervencí ve stylu Marshallova plánu.
Politici, jako je Viktor Orbán, Robert Fico a Jaroslav Kaczynski, s jejich stále autoritářské a xenofobní agendy, nedominují východní části EÚ. Schengenský prostor není ohrožen kolapsem; mezera mezi středem a periferií je přemostěna.
Ta druhá Evropa investuje do sociálních a zdravotních inovací a méně represivních donucovacích opatření. Veřejný nepřítel číslo jedna pro tu druhou Evropu je nerovnost, ne migranti.
Ale co migrační krize? No, silná a jednotná Evropa s pomocí rozhodnějších Spojených států, by mohla zabránit eskalaci krize v Sýrii a blokovat ruskou rozpínavost. Čelila by migrační vlně stejně, ale reakce na to by byla jiná: větší podpora agenturám OSN k udržení lidských podmínek v uprchlických táborech mimo Evropu, nacházení konsensuálních řešení pro sdílení zátěže příchozích uprchlíků mezi členskými státy - menší strach- štvaní a další intervence na podporu integrace obecně.
Budoucnost, kterou chceme
Je nepravděpodobné, že linii dějin lze měnit jedinou událostí, jako je například atentát na prezidenta. Historie není deterministický řetěz událostí; budoucnost závisí na tom, jak lidé budoucnost vidí. Problém je, že příliš mnoho lidí ztratilo ze zřetele vizi Evropy, která byla předurčena přinést více svobody a blahobytu v našich životech - a přijali jinou vizi silného národního státu, který nás chrání před hrozbami z vnějšího světa.
A tato vize externalizovala EÚ jako součást tohoto nepřátelského okolního světa, slabý a poškozený systém ovládaný bandou byrokratů bez demokratické legitimity.
Existuje skutečně jiná Evropa v alternativní realitě? Nezáleží na tom. Co je skutečně důležité je, zda my, Evropané věříme, že by mohla existovat. Pokud věříme, tato vize má budoucnost.