ESD vyjasňuje Pokyny pro detenci migrantů

Soudy musí pro migranty zvažovat méně omezující alternativy k detenci, uvedl Evropský soudní dvůr ve svém rozhodnutí v případu súdánského státního příslušníka, jehož zadržení pokračovalo i možnost méně omezujících alternativ.

Bashir Mohamed Ali Mahdi byl zatčen v srpnu 2013 ve městě Bregovo, v Bulharsku, když se snažil vstoupit na území Srbska. Byl zatčen poté, co nebyl schopen předložit platný doklad totožnosti (identifikoval se jako súdánský občan) a byl převezen do detenčního centra v Busmantsi, kde měl čekat na vyhoštění.

Dva dny po jeho zatčení, podespal pan Mahdi prohlášení, ve kterém souhlasil s dobrovolným návratem do Súdánu. Bulharské orgány požádaly súdánskou vládu o pomoc při zajišťování dokladů totožnosti pana Mahdího, které Bulharsko potřebovalo k uskutečnění jeho deportace, ale následně bylo řečeno, že Súdán nebude vydávat cestovní doklady pro pana Mahdího, protože změnil názor a souhlas se svým dobrovolným návratem vzal zpět.

Prodloužená detence, navzdory alternativám

Pan Mahdi zůstal v detenčním centru Busmantsi. Bulharská žena vydala místopřísežné čestné prohlášení v jeho prospěch, ve kterém tvrdila, že pan Mahdi bude mít ubytování a vlastní prostředky podpory, zatímco bude v Bulharsku. Tato možnost byla zamítnuta, stejně jako další možnosti, včetně propuštění s povinností měsíčního hlášení místnímu úřadu ministerstva vnitra, s odůvodněním, že pan Mahdi původně nepřišel do země legálně, neměl povolení k pobytu a byl mu odmítnut status uprchlíka, a také, že jeho pokus přejít do Srbska byl trestným činem.

Vzhledem k tomu, že oprávnění pro jeho počáteční zadržení mělo vypršet po šesti měsících, bulharské orgány zahájila soudní spor v únoru 2014, a požádaly o prodloužení jeho zadržení kvůli riziku jeho skrývání se a nedostatečné spolupráce z jeho strany. Bulharský soud požádal Evropský soudní dvůr o vydání rozhodnutí o předběžné otázce, neboť se domníval, že některá z ustanovení příslušných právních předpisů EU jsou nejasná.

Evropský soudní dvůr objasňuje povinnosti soudů v detenčních případech

ESD uvedl, že soud, který se zabývá žádostí o prodloužení původní doby detence, musí být schopen posoudit a rozhodnout o všech důležitých otázkách případu, musí být schopen vydat rozhodnutí, které je obhajitelné, a které nahrazuje předchozí rozhodnutí vydaná orgány. Soud musí mít rovněž pravomoc nařídit méně omezující tresty a vybrat si z detenčních možností od prodloužení detence po propuštění.

ESD rovněž rozhodl, že nedostatek dokladů sám o sobě není důvodem k prodloužení doby detence. (Proto ani u pana Mahdího nebyl nedostatek dokladů totožnosti a dokladů o pobytu dostatečným důvodem pro prodloužení jeho vazby). Dále rozhodl, že by mělo být zaručeno, že prodloužení detence nesmí přesáhnout 12 měsíců.

"Nedostatek spolupráce"

Soudní dvůr rovněž upozornil na stížnost "nedostatečnou spolupráci ze strany třetí země", která byla podána Bulharskem. Soud rozhodl, že pan Mahdi by prokázal "nedostatek spolupráce" ve smyslu této směrnice pouze tehdy, pokud by jeho chování přímo bránilo úsilí vlády a způsobilo prodlevy v řízení. Jakékoli rozhodnutí o jeho chování a spolupráci musí být provedeno vnitrostátním soudem.

ESD prohlásil, že členské státy nejsou povinny vydat povolení k pobytu pro státní příslušníky třetích zemí jen proto, že jej nemají. Ale v souvislosti s odůvodněním, že to nemůže sloužit jako důvod pro pokračující vazbu, soud stanovil, že by povolení mělo být vydáno alespoň v minimální podobě, kdy je státnímu příslušníku třetí země poskytnuto písemné potvrzení jeho nebo její postavení.