27. února 2014 Evropský soudní dvůr projednával český systém výběru autorských poplatků. Žalobcem byl ochranný svaz autorský (OSA), který má v České republice výlučné právo vybírat poplatky jménem autorů za užití jejich hudebních děl. Společnost Léčebné lázně Mariánské lázně, která provozuje lázně, instalovala rádiové a televizní zařízení do pokojů, aby byla hudba, spravovaná OSA, dostupná hostům. Nicméně, lázně neuzavřely licenční smlouvu s OSA a odmítly jim platit poplatky, a to z toho důvodu, že dle českých právních předpisů, mohou zdravotnická zařízení volně vysílat chráněná díla. OSA byla toho názoru, že česká legislativa je v rozporu s Evropskou autorskou směrnicí (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti), a tedy podala proti lázním žalobu k českému soudu.
Krajský soud v Plzni v průběhu vnitrostátního řízení předložil Evropskému soudnímu dvoru žádost o rozhodnutí v předběžné otázce. Soud se dotázal, zda česká legislativa, dle které zdravotnická zařízení jsou vyňata z povinnosti platit autorské poplatky, je v souladu se směrnicí, s přihlédnutím k tomu, že směrnice nezahrnuje výjimku tohoto druhu. Český soud se také dotázal, zda monopol OSA nad výběrem poplatků v ČR je v souladu s volným pohybem služeb a s právem hospodářské soutěže.
Soud odpověděl na první otázku ve smyslu, že vysílání hudby chráněné autorskými právy v pokojích lázeňských hostů, je považováno za šíření těchto děl veřejnosti. Takovéto šíření musí být schváleno autory, a měli by za každé vysílání obdržet odměnu. Soud zopakoval, že směrnice nezbavuje lázeňská a zdravotnická zařízení povinnosti platit poplatky za přenos chráněných děl svým hostům. Z toho lze dovodit, že výjimka stanovená v české legislativě, není v souladu se směrnicí.
Pokud jde o druhou otázku, Soud uvedl, že územní monopol udělený OSA představuje omezení volného pohybu služeb, protože neumožňuje uživatelům chráněných děl vybrat si služby společnosti zastupující autory se sídlem v jiném členském státě. Nicméně, Soud uznal, že takovéto omezení je odůvodněné, jelikož tento systém umožňuje efektivní správu práv k duševnímu vlastnictví. Soud se usnesl, že monopol udělený českou legislativou OSA je v souladu s volným pohybem služeb.
V závěru Soud zdůraznil, že poplatky vybírané národní společností zastupující autory by neměly být vyšší než ty, které jsou vybírány v jiných členských státech nebo nadměrné ve srovnání s ekonomickou hodnotou poskytované služby. Nadhodnocené ceny mohou signalizovat zneužití dominantního postavení. Lucemburští soudci ponechali na posouzení českého soudu, zda lze o takovéto situaci hovořit v projednávané věci.
Zatímco Spojené státy v současnosti pracují na reformě autorského práva s cílem přizpůsobit jej nové (Internetové) skutečnosti a omezit monopoly kolektivní správy a držitelů práv, Evropská unie, zdá se, dává přednost zastaralému systému.
Dominika Bychawska-Siniarska, právnička Helsinské nadace pro lidská práva
Zdroj: Rozhodnutí v případě C-351/12 Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním o.s. (OSA) v. Léčebné lázně Mariánské Lázně a.s