Předtím než Slovinsko získalo 25. června 1991 nezávislost, Mustafa Kuric a sedm dalších stěžovatelů měli občanství SFRJ a jedné z jeho republik (což nebylo Slovinsko). Jako občané SFRJ, využili své zákonné právo pobytu ve Slovinsku. Nepožádali však před stanoveným termínem 25. prosince 1991 o občanství. Z toho důvody byla jejich jména dne 26. února 1992 vymazána z registru obyvatel.
Ve své stížnosti poukázali na to, že vymazání jejich jména pro ně představovalo závažné a dlouhodobé důsledky. Byli zbaveni svých dokumentů, někteří byli vystěhováni ze svých bytů, nemohli pracovat ani cestovat, byl jim odebrán jejich majetek a strávili několik let v podmínkách, které ohrožovaly jejich zdraví.
Počet občanů bez práva pobytu ve Slovinsku v roce 1992 přesáhl 25.000. Někteří z "vymazaných" opustili Slovinsko na vlastní pěst, někteří byli deportováni, zatímco jiní získali právo pobytu na základě rozhodnutí Ústavního soudu z roku 1999 a legislativních změn z roku 2010.
Evropský soud pro lidská práva rozhodl v komorovém složení (sedmi soudců) dne 13.července 2010, že slovinské orgány porušily právo na soukromý a rodinný život "vymazaných" (článek 8), a neposkytly proces, který by jim umožnil domáhat se svých práv (článek 13). Případ byl předán Velkému senátu, který dne 26. července jednomyslně potvrdil verdikt komory, a také poukázal na to, že se lze hovořit i o diskriminaci osob bez státní příslušnosti. Soudci zdůraznili, že stěžovatelé byli zbaveni právního postavení, které jim zaručovalo přístup k mnoha právům - zdravotní pojištění, právo na důchod, na sociální dávky, právo na obnovení svých dokladů (např. občanky nebo řidičského průkazu). Navíc ztratili i možnost legálního zaměstnání. Soud zdůraznil, že nařízení práva pobytu pro občany SFRJ bylo nutným krokem, který měl být přijat slovinskou vládou, aby se zabránilo "vymazání", které vedlo k porušení čl. 8 Úmluvy. Navzdory legislativním změnám z roku 2010, se slovinským orgánům nepodařilo rychlým a efektivním způsobem napravit následky způsobené vymazáním jmen z registru obyvatel. Stěžovatelé dostali náhradu 20.000 eur každý. Soud rovněž ponechal otázku odškodnění otevřenou, což umožňuje stranám urovnat se dohodu do 24. června 2013. Soudci se rozhodli v případu poskytnout slovinským orgánům jeden rok na vytvoření plánu k nápravě škod, které utrpěli "vymazaní" lidé.
Takovýto postup se aplikuje v případech zahrnujících strukturální problémy, které provázejí mnoho případů. Když Soud obdrží několik stížností ke stejné věci, může zvolit jeden nebo několik z nich, k tomu, aby nařídil termín pro dostatečnou nápravu. Soud poté čelí nejen úkolu posoudit porušení ustanovení Úmluvy, ale také identifikuje systémový problém a poskytne vládě instrikce k jeho řešení.
Jelikož slovinská vláda nevyřešila problém ve stanovené lhůtě, Soud přiznal stěžovatelům odškodné ve výši od 29,000 do 72,000 euro. Soudci také přiznali poškozeným náhrady škody způsobené ad hoc ze strany vlády, která opravňuje "vymazané" k vyplácení paušální částky každý měsíc. Výbor ministrů Rady Evropy byl určen jako dozorce při výkonu trestu a vyplácení škody. Příběh dost dobrý i pro film, který se zopakuje zase znovu po Krymské krizi.