Stěžovatelka Darina (což není její skutečné jméno), se narodila v roce 1999 v Plevenu. Vyrůstala v dysfunkční rodině. V srpnu 2012 byla umístěna v "centru pro děti v krizi."
O rok později, místní výbor pro boj proti asociálnímu chování mezi mladistvými požádal soud, aby nařídil umístění klientky ve vzdělávacím centru, a to zejména proto, aby ji ochránil před možným sexuálním vykořisťováním.
Soud odmítl žádost na základě toho, že umístění ve vzdělávacím centru by mohlo mít negativní dopad na dívčin psychologický a sociální rozvoj, vzhledem k nepříznivému prostředí v tomto typu instituce.
Pokus o sebevraždu
Měsíc po tomto rozhodnutí místní výbor znovu požádal, aby byla Darina přemístěna do vzdělávacího střediska na základě pokusů o útěk, nestabilního rodinného zázemí a častý kontakt s lidmi, kteří povzbuzují v zapojování do nemorálních činností a poskytování "sexuálních služeb".
Tentokrát soud nařídil, že Darina by měla být umístěna ve vzdělávacím centru přesto, že si tam nepřála. Několik dní před převozem se Darina pokusila o sebevraždu.
Po dvoudenním pobytu v nemocnici byla odeslána do internátní školy v obci Podem. Osoby, které ji vybízely k prostituci nebyly potrestány.
Četli jí poštu
V roce 2014 se Darina obrátila k Evropskému soudu pro lidská práva (ECHR), zastoupená pro bono Bulharským helsinským výborem (BHC).
Darina tvrdila, že její umístění ve vzdělávacím centru bylo v rozporu s článkem 5.1 (právo na svobodu a osobní bezpečnost) Evropské úmluvy o lidských právech. Navíc tvrdila, že bylo nemožné nechat toto opatření řádně přezkoumat soudem, což porušilo článek 5.4 (právo na rychlé přezkoumání zákonnosti zadržení).
Dále si také stěžovala, že sledování korespondence a telefonních hovory v dané instituci porušiují článek 8 (právo na respektování soukromého a rodinného života) Úmluvy.
ESLP dal Darině za pravdu, že došlo k porušení článku 5.4, když jí nebyl přiznán nárok na běžný a automatický soudní přezkum zákonnosti jejího zadržení. V bulharských právních předpisech neexistuje periodický soudní přezkum, a děti v internátních škoáchl a jejich rodiče nemají právo požádat o přezkoumání výchovného opatření.
Soud rovněž zvážil, že automatická kontrola korespondence nezletilých umístěných ve středisku Podem a plošné sledování Darininých telefonních hovorů s rodinnými příslušníky, organizací pro lidská práva, atd, není založena na individuálním posouzení rizik a představuje porušení článku 8 Úmluvy.
Anglická tisková zpráva je k dispozici zde.