V polovině prosince předložila bulharská vláda Národnímu shromáždění svůj program pro předsednictví Rady Evropské unie. Program stanovuje čtyři priority: hospodářský růst a sociální soudržnost; evropská perspektiva pro západní Balkán; bezpečnost a stabilita v silné a sjednocené Evropě; digitální ekonomika a dovednosti pro budoucnost. Žádná z těchto priorit nesouvisí s lidskými právy. Kromě toho se výrazy "lidská práva" a "základní práva" v programu nikde nepoužívají. Nejsou tam žádné odkazy na Listinu základních práv Evropské unie. Obecně to nevypadá, že by Bulharsko uznávalo lidská práva, která je potřeba během předsednictví posílit, jako jednu ze základních hodnot Unie.
Program však říká hodně o "řízení migrace". Cílem je zvýšit účinnost "politiky návratu", "řízení hraničních kontrol" a "posílit vnější hranice" Unie v kontextu "terorismu". V několika případech, kdy jsou zmíněny politiky v oblasti lidských práv, program říká, že bulharské předsednictví bude pracovat na rovnosti žen a mužů a na právech osob se zdravotním postižením a jejich integraci do společnosti. Není však zmíněno nic konkrétního.
Je tedy zřejmé, že bulharské předsednictví nemá v úmyslu řešit některé z hlavních a obtížně napravitelných problémů lidských práv v Unii. Zahrnují: narušování právního státu a systému kontrol a rovnováhy v několika zemích Unie; rozsáhlou rasovou, etnickou a náboženskou diskriminaci, islámofobii a projevy nenávisti; diskriminaci v rámci vnitrostátních soudních řízení; omezený přístup ke kvalitnímu vzdělání pro ty, kteří jsou vyloučeni ze společnosti; neustálé zmenšování svobody médií; omezení organizací zabývajících se lidskými právy, neboť v některých zemích Unie tyto organizace podléhají stálým útokům.
Tyto otázky jsou dobře vymezeny ve zprávách místních pozorovatelů lidských práv a mezinárodních organizací pro sledování lidských práv, včetně Agentury Evropské unie pro základní práva (FRA). Nebyly řešeny, nebo ne dostatečně, ani v programových dokumentech minulých předsedů Rady, včetně programu pro estonské předsednictví. Bulharsko je však jediným státem, který převezme předsednictví v rámci mechanismu spolupráce a ověřování. Program bulharské vlády ukazuje ještě méně vůle k tomu, aby vyvolala jakoukoli změnu.
I když opomeneme připomínky a doporučení pozorovatelů z nevládních organizací zabývajících se lidskými právy a omezíme se pouze na ty, které nedávno učinily oficiální orgány Organizace spojených národů a Rady Evropy, obraz Bulharska není příliš atraktivní. V roce 2017 vypracovaly dva smluvní strany OSN připomínky a doporučení, které jsou docela znepokojivé pro zemi, která se připojila ke klubu zemí s nejvyššími standardy ochrany lidských práv. V květnu vyjádřil Výbor pro odstranění rasové diskriminace hluboké znepokojení nad rostoucími případy nenávistných projevů a zločinů z nenávisti v Bulharsku beztrestně uplatňovaných a zaměřených na hlavní menšinové skupiny v zemi: Turci, Romové, Židé, Afričané, uprchlíci a migranti. Výbor rovněž vzal na vědomí "přetrvávající marginalizaci romské menšiny" ve všech aspektech života, a zejména násilné vystěhování z jejich jediných domovů, segregaci ve vzdělávání a nedostatek přístupu k placené práci a lékařské péči. Dalším velkým problémem pro Výbor je zacházení s migranty. Výbor ve své zprávě zdůrazňuje násilné způsoby, jakými byly rozdrceny pokusy o vstup na území státu, stejně jako špatné zacházení a svévolné zadržování.
V prosinci zveřejnil další orgán OSN, Výbor pro boj proti mučení, ještě znepokojivější prohlášení. Bylo to s ohledem na nepotrestané a rozšířené špatné zacházení se zadrženými, zejména lidmi z romské menšiny, v bulharských policejních odděleních; nelidské zacházení s vězni a lidmi umístěnými v sociálních a zdravotnických zařízeních; špatné zacházení a odvety vůči žadatelům o azyl. Hlavní obavou Výboru je skutečnost, že v letech 2000-2010 zemřely v těchto institucích stovky dětí s mentálním postižením a nikdo nebyl shledán vinným. Výbor také poznamenal, že v posledních letech dochází ke zpětnému odklonu ve spolupráci mezi orgány, které odmítají umožnit nezávislé, nevládní sledování lidských práv v institucích, a nevládními organizacemi.
Pokud jde o EU, Bulharsko je jedním z mála členských států Rady Evropy, pro které Evropský výbor pro boj proti mučení vydal v roce 2015 veřejné prohlášení o nedostatečné spolupráci bulharských orgánů s cílem zlepšit podmínky v místech pro uvěznění. Výbor rovněž zaznamenal systematické policejní zneužívání zadržovaných osob. Kromě toho se Bulharsko řadí mezi země s nejvyšším počtem zanedbaných rozsudků Evropského soudu pro lidská práva na jednoho obyvatele. Jedná se o porušení téměř všech lidských práv, která jsou chráněna podle Evropské úmluvy o lidských právech. Významnou součástí jsou závažná porušení práva na život v důsledku nadměrného používání síly a střelných zbraní, mučení, nelidské a ponižující zacházení ze strany policistů.
Vzhledem k těmto skutečnostem nemůžeme zřejmě očekávat, že bulharské předsednictví bude řešit závažné problémy Unie v oblasti lidských práv. Je těžké si představit, že se věci mohou během příštího předsednictví Rakouska výrazně zlepšit, protože vládnoucí stranou v této zemi je krajní pravicová Strana svobody. To představuje vážnou výzvu pro nevládní organizace zabývající se lidskými právy. Jsou systematicky nedostatečně financovány a v několika zemích se musí vyrovnat s tlakem svých vlád. Přesto musí zdvojnásobit své úsilí, aby dosáhly pozitivních výsledků.