Šokující oznámení, že belgické imigrační úřady se snaží prosadit možnost razie domů bez zatykače ve snaze najít osoby bez platných dokladů, představuje nové a zdrcující důkazy o bezpečnostní agendě belgické migrační politiky. Toto oznámení je o to víc znepokojující, protože nepřichází od Ministra pro přistěhovalectví a azyl, ale od správy.
Pokud bude tento návrh posvěcen, vážně by to ohrozilo posvátnost domova, která je zaručena v článku 15 Ústavy: "Domov je nedotknutelný, vstup do domácnosti může proběhnout pouze v případech stanovených zákonem, a to stanoveným způsobem. "
Doteď mohl jedině nezávislý soudce vydat rozkaz a umožnit tak policii vstoupit do domu. Potřeba zajištění rozkazu je základní zárukou před rizikem zneužití nebo svévolného rozhodnutí ze strany policie. Imigrační úřad zakládá svůj požadavek na skutečnosti, že podle něj soudci nechtějí vydávat tento typ rozhodnutí. Spíše než uvažovat o možném selhání spravedlnosti, je navrhována změna zákona o policejních postupech, a to nejhorším možným způsobem.
Nebudeme chodit kolem horké kaše. Bude-li tomuto požadavku vyhověno, nešlo by o nic menšího, než vyhlášení legalizace razií.
Represivní politika v oblasti migrace, jak byla oznámena v koaliční smlouvě, je znepokojující. Nyní se stává zcela nepřijatelnou.
Je nutné, aby si byla jak vláda, tak i obyvatelstvo vědoma vážného potlačení základních práv, které tento typ opatření představuje.
To je důvod, proč spomínáme na báseň Martina Niemöllera:
Když si přišli pro Židy
nepromluvil jsem -
Protože jsem nebyl Žid.
Když si přišli pro komunisty
nepromluvil jsem -
Protože jsem nebyl komunista.
Když si přišli pro odboráře
nepromluvil jsem -
Protože jsem nebyl odborář.
A když si přišli pro mne
Nezůstal nikdo
Kdo by za mne promluvil…