Štrasburský soud rozhodl dne 13. prosince, že Belgie je vinna z nelidského a ponižujícího zacházení (porušení článku 3 Evropské úmluvy o lidských právech, nebo EÚLP) proti vážně nemocnému Gruzínci.
Soud rozhodl, že belgický stát rovněž porušil jeho právo na soukromí a rodinný život (článek 8 EÚLP) úmyslem deportovat jej do jeho vlasti, zatímco jeho žena a děti žili v Belgii.
Belgická Liga lidských práv (LDH) několikrát důrazně odsoudila administrativní postupy cizineckého úřadu, pokud jde o okolnosti, které mohou odůvodnit pobyt ze zdravotních důvodů.
Závažnost onemocnění se posuzuje podle lékařského potvrzení, bez setkání se stranu. Potřebná závažnost stavu je, že lze do tří měsíců očekávat smrt pacienta.
Cizinecký úřad jen povrchně analyzuje dostupnost a přístupnost zdravotní péče v zemi návratu nebo domovské zemi.
Práva jsou pro všechny
Ve svém rozsudku Paposhvili v. Belgie z 13. prosince Evropský soud pro lidská práva (ESLP) předefinoval tyto administrativní postupy, které příliš často porušují základní práva a přetěžují vůli zákonodárců bojovat proti zneužívání pobytových žádostí ze zdravotních důvodů.
LDH rovněž konstatuje, s jistou úlevou, že činy spáchané v tomto ohledu neskrývají hlavní problémy. Je ke cti soudu pro lidská práva, že zopakoval, že hodnoty Všeobecné deklaraci a EÚLP jsou pro všechny, bez výjimky.
Změní se něco?
LDH doufá, že tento rozsudek povede k radikálním změnám v oblasti správních postupů.
Nicméně se obáváme, že správa spolu s ministrem pro azylu a migraci, nebude opět respektovat rozhodnutí soudu, jak tomu bylo již v případě dřívějších rozhodnutí vydaných soudem ve Štrasburku.
Existuje naléhavá potřeba zaručit práva migrantů, kteří jsou nemocní. Jejich stav zranitelnosti by je měl chránit před libovolnými a nepodloženými rozhodnutími. Přesto je v současné době děje přesný opak.
Migrační politika nemůže "překročit červenou linii", pokud jde o právo na život, důstojnost a rodinný život.